Jov 12

1 A Jov odgovori i reèe:

Odpověděv pak Job, řekl:

2 Da, vi ste ljudi, i s vama æe umrijeti mudrost.

V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

3 I ja imam srce kao i vi, niti sam gori od vas; i u koga nema toga?

I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

4 Na potsmijeh sam prijatelju svom, koji kad zove Boga odzove mu se; na potsmijeh je pravedni i dobri.

Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

5 Baèen je luè po mišljenju sreænoga onaj koji hoæe da popuzne.

Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

6 Mirne su kolibe lupeške, i bez straha su koji gnjeve Boga, njima Bog daje sve u ruke.

Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

7 Zapitaj stoku, nauèiæe te; ili ptice nebeske, kazaæe ti.

Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

8 Ili se razgovori sa zemljom, nauèiæe te, i ribe æe ti morske pripovjediti.

Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

9 Ko ne zna od svega toga da je ruka Gospodnja to uèinila?

Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

10 Kojemu je u ruci duša svega živoga i duh svakoga tijela èovjeèijega.

V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

11 Ne raspoznaje li uho rijeèi kao što grlo kuša jelo?

Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

12 U staraca je mudrost, i u dugom vijeku razum.

Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

13 U njega je mudrost i sila, u njega je savjet i razum.

Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

14 Gle, on razgradi, i ne može se opet sagraditi; zatvori èovjeka, i ne može se otvoriti.

Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

15 Gle, ustavi vode, i presahnu; pusti ih, i isprevræu zemlju.

Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

16 U njega je jaèina i mudrost, njegov je koji je prevaren i koji vara.

U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

17 On dovodi savjetnike u ludilo, i sudije obezumljuje.

On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

18 On razdrešuje pojas carevima, i opasuje bedra njihova.

Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

19 On dovodi knezove u ludilo, i obara jake.

On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

20 On uzima besjedu rjeèitima, i starcima uzima razum.

On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

21 On sipa sramotu na knezove, i raspasuje junake.

On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

22 On otkriva duboke stvari ispod tame, i izvodi na vidjelo sjen smrtni.

On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

23 On umnožava narode i zatire ih, rasipa narode i sabira.

On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

24 On oduzima srce glavarima naroda zemaljskih, i zavodi ih u pustinju gdje nema puta,

On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

25 Da pipaju po mraku bez vidjela, i èini da tumaraju kao pijani.

Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.