Lukáš 16
1 Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
Jesus said to his disciples, ‘There was a rich man who had a steward; and this steward was maliciously accused to him of wasting his estate.
2 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti.
So the master called him and said “What is this that I hear about you? Give in your accounts, for you cannot act as steward any longer.”
3 I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
“What am I to do,” the steward asked himself, “now that my master is taking the steward’s place away from me? I have not strength to dig, and I am ashamed to beg.
4 Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů.
I know what I will do, so that, as soon as I am turned out of my stewardship, people may welcome me into their homes.”
5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
One by one he called up his master’s debtors. “How much do you owe my master?” he asked of the first.
6 A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
“Four hundred and forty gallons of oil,” answered the man. “Here is your agreement,” he said; “sit down at once and make it two hundred and twenty.”
7 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
And you, the steward said to the next, “how much do you owe?” “Seventy quarters of wheat,” he replied. “Here is your agreement,” the steward said; “make it fifty-six.”
8 I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech. (aiōn g165)
His master complimented this dishonest steward on the shrewdness of his action. And indeed men of the world are shrewder in dealing with their fellow men than those who have the light. (aiōn g165)
9 I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů. (aiōnios g166)
And I say to you “Win friends for yourselves with your dishonest money,” so that, when it comes to an end, there may be a welcome for you into the Eternal Home. (aiōnios g166)
10 Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
The person who is trustworthy in the smallest matter is trustworthy in a great one also; and the person who is dishonest in the smallest matter is dishonest in a great one also.
11 Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří?
So, if you have proved untrustworthy with the dishonest money, who will trust you with the true?
12 A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
And, if you have proved untrustworthy with what does not belong to us, who will give you what is really our own?
13 Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
No servant can serve two masters, for, either they will hate one and love the other, or else they will attach themselves to one and despise the other. You cannot serve both God and money.’
14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
All this was said within hearing of the Pharisees, who were lovers of money, and they began to sneer at Jesus.
15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
‘You,’ said Jesus, ‘are the ones who justify themselves before the world, but God can read your hearts; and what is highly esteemed among people may be an abomination in the sight of God.
16 Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
The Law and the prophets sufficed until the time of John. Since then the good news of the kingdom of God has been told, and everybody has been forcing their way into it.
17 Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
It would be easier for the heavens and the earth to disappear than for one stroke of a letter in the Law to be lost.
18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
Everyone who divorces his wife and marries another woman is an adulterer, and the man who marries a divorced woman is an adulterer.
19 Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
There was once a rich man, who dressed in purple robes and fine linen, and feasted every day in great splendour.
20 A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,
Near his gateway there had been laid a beggar named Lazarus, who was covered with sores,
21 Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
and who longed to satisfy his hunger with what fell from the rich man’s table. Even the dogs came and licked his sores.
22 I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
After a time the beggar died, and was taken by the angels to be with Abraham. The rich man also died and was buried.
23 Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho. (Hadēs g86)
In Hades he looked up in his torment, and saw Abraham at a distance and Lazarus at his side. (Hadēs g86)
24 I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
So he called out “Pity me, Father Abraham, and send Lazarus to dip the tip of his finger in water and cool my tongue, for I am suffering agony in this flame.”
25 I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.
“Child,” answered Abraham, “remember that you in your lifetime received what you thought desirable, just as Lazarus received what was not desirable; but now he has his consolation here, while you are suffering agony.
26 A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.
And not only that, but between you and us there lies a great chasm, so that those who wish to pass from here to you cannot, nor can they cross from there to us.”
27 I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.
“Then, Father,” he said, “I beg you to send Lazarus to my father’s house –
28 Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
For I have five brothers to warn them, so that they may not come to this place of torture also.”
29 I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.
“They have the writings of Moses and the prophets,” replied Abraham; “let them listen to them.”
30 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti.
“But, Father Abraham,” he urged, “if someone from the dead were to go to them, they would repent.”
31 I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.
“If they do not listen to Moses and the prophets,” answered Abraham, “they will not be persuaded, even if someone were to rise from the dead.”’
