Skutky Apoštolů 22
1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé před vámi omluvy.
‘Brothers and fathers, listen to the defence which I am about to make.’
2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl:
When they heard that he was speaking to them in Hebrew, they were still more quiet; and Paul went on:
3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.
‘I am a Jew, from Tarsus in Cilicia, but I was brought up in this city under the teaching of Gamaliel, and educated in accordance with the strict system of our ancestral Law. I was as zealous in God’s service as any of you who are here today.
4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy,
In my persecution of this Way I did not stop even at the taking of life. I put in chains, and imprisoned, men and women alike –
5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni.
And to that the high priest himself and all the council of elders can testify. For I had letters of introduction from them to our fellow Jews at Damascus, and I was on my way to that place, to bring those whom I might find there prisoners to Jerusalem for punishment.
6 I stalo se, když jsem se bral cestou, a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou s nebe obklíčilo mne světlo veliké.
While I was still on my way, just as I was getting close to Damascus, about midday, suddenly there flashed from the heavens a great light all round me.
7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?
I fell to the ground, and heard a voice saying to me “Saul, Saul, why are you persecuting me?”
8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš.
“Who are you, Lord?” I replied. Then the voice said “I am Jesus of Nazareth whom you are persecuting.”
9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli, a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli.
The men with me saw the light, but did not hear the speaker’s voice.
10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdi do Damašku, a tu tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil.
Then I said “What am I to do, Lord?” “Get up and go into Damascus,” The Lord said to me, “and there you will be told all that you have been appointed to do.”
11 A že jsem byl nevidomý od blesku světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku.
In consequence of that dazzling light I could not see, but my companions held me by the hand, until I reached Damascus.
12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podlé zákona, svědectví maje ode všech spolusousedů Židů,
There a man named Ananias, a strict observer of our Law, well spoken of by all the Jewish inhabitants, came to see me.
13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Sauli, bratře, prohlédni. A já hned té chvíle pohleděl jsem na něj.
Standing close to me, he said “Saul, my brother, recover your sight.” And then and there I recovered my sight and looked up at him.
14 On pak řekl: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel spravedlivého tohoto, a slyšel hlas z úst jeho.
Then he said “The God of our ancestors has appointed you to learn his will, and to see the righteous one, and to hear words from his lips;
15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí toho, což jsi viděl a slyšel.
for you will be a witness for him to all the world of what you have just seen and heard.
16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně.
And now why wait any longer, Be baptized at once, wash away your sins, and invoke his name.”
17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma, a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli.
After my return to Jerusalem, while I was praying one day in the Temple, I fell into a trance,
18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně.
and saw Jesus saying to me “Make haste and leave Jerusalem at once, because they will not accept your testimony about me.”
19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával, a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe.
“Lord,” I answered, “these people know that I used to imprison and scourge, in synagogue after synagogue, those who believed in you;
20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali.
and, when the blood of your martyr, Stephen, was being shed, I was myself standing by, approving of his death, and took charge of the clothes of those who were murdering him.”
21 Tedy řekl mi: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe.
But Jesus said to me “Go; for I will send you to the Gentiles far away”.’
22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti.
Up to this point the people had been listening to Paul, but at these words they called out, ‘Kill him! A fellow like this ought not to have been allowed to live!’
23 A když oni křičeli, a metali roucha, a prachem házeli v povětří,
As they were shouting, tearing off their clothes, and throwing dust in the air,
24 Rozkázal jej hejtman do vojska uvesti, a kázal biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí.
the commanding officer ordered Paul to be taken into the Fort, and directed that he should be examined under the lash so that he might find out the reason for their outcry against him.
25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati?
But just as they had tied him up to be scourged, Paul said to the centurion standing near, ‘Is it legal for you to scourge a Roman citizen, unconvicted?’
26 To uslyšev setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman.
On hearing this, the centurion went and reported it to the commanding officer. ‘Do you know what you are doing?’ he said. ‘This man is a Roman citizen.’
27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem.
So the commanding officer went up to Paul and said, ‘Tell me, are you a Roman citizen?’ ‘Yes,’ replied Paul.
28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil.
‘I had to pay a heavy price for my position as citizen,’ said the officer. ‘I am one by birth,’ rejoined Paul.
29 Tedy i hned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto že jej byl kázal svázati.
The men who were to have examined Paul immediately drew back, and the officer, finding that Paul was a Roman citizen, was alarmed at having put him in chains.
30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil před nimi.
On the next day the commanding officer, wishing to find out the real reason why Paul was denounced by the Jewish leaders, had his chains taken off, and directed the chief priests and the whole of the High Council to assemble, and then took Paul down and brought him before them.
