Skutky Apoštolů 21
1 Když jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
When we had torn ourselves away and had set sail, we ran before the wind to Cos; the next day we came to Rhodes, and from there to Patara,
2 I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se.
where we found a ship crossing to Phoenicia, and went on board and set sail.
3 A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně, plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli složiti náklad z lodí.
After sighting Cyprus and leaving it on the left, we sailed to Syria, and put into Tyre, where the ship was to discharge her cargo.
4 A nalezše učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteříž pravili Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma.
There we found the disciples and stayed a week with them. Speaking under the influence of the Spirit, they warned Paul not to set foot in Jerusalem.
5 A když jsme vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. A poklekše na kolena na břehu, pomodlili jsme se.
However, when we had come to the end of our visit, we went on our way, all the disciples with their wives and children escorting us out of the city. We knelt down on the beach, and prayed,
6 A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domů.
and then said goodbye to one another; after which we went on board, and they returned home.
7 My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše bratří, pobyli jsme u nich jeden den.
After we had made the run from Tyre, we landed at Ptolemais, and exchanged greetings with the followers there, and spent a day with them.
8 A nazejtří vyšedše Pavel a my, kteříž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty (kterýž byl jeden z oněch sedmi, ) pobyli jsme u něho.
The next day we left, and reached Caesarea, where we went to the house of Philip, the missionary, who was one of the Seven, and stayed with him.
9 A ten měl čtyři dcery panny, prorokyně.
He had four unmarried daughters, who had the gift of prophecy.
10 A když jsme tu pobyli za drahně dní, přišel prorok nějaký z Judstva, jménem Agabus.
During our visit, which lasted several days, a prophet, named Agabus, came down from Judea.
11 Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy, řekl: Totoť praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak Židé sváží v Jeruzalémě, a vydadí v ruce pohanům.
He came to see us, and, taking Paul’s belt, and binding his own feet and hands with it, said, ‘This is what the Holy Spirit says – “The man to whom this belt belongs will be bound like this by the religious authorities in Jerusalem, and they will give him up to the Gentiles”.’
12 A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme i my i ti, kteříž byli v tom místě, aby nechodil do Jeruzaléma.
When we heard that, we and the people of the place began to entreat Paul not to go up to Jerusalem.
13 Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.
It was then that Paul made the reply, ‘Why are you weeping and breaking my heart like this? For my part, I am ready not only to be bound, but even to suffer death at Jerusalem for the name of the Lord Jesus.’
14 A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu pokoj, řkouce: Staň se vůle Páně.
So, as he would not be persuaded, we said no more to him, only adding – ‘The Lord’s will be done.’
15 Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
At the end of our visit, we made our preparations, and started on our way up to Jerusalem.
16 A šli s námi i učedlníci z Cesaree, vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli.
Some of the disciples from Caesarea went with us, and brought Mnason with them, a Cypriot disciple of long standing, with whom we were to stay.
17 A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří.
On our arrival at Jerusalem, the followers of the Lord there gave us a hearty welcome;
18 Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli.
and the next day Paul went with us to see James, and all the church elders were present.
19 Jichž pozdraviv, vypravoval všecko, což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany.
After greeting them, Paul related in detail all that God had done among the Gentiles through his efforts;
20 A oni slyševše, velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou horliví milovníci zákona.
and, when they had heard it, they began praising God, and said to Paul: ‘You see, brother, that those of our people who have become believers in Christ may be numbered by tens of thousands, and they are all naturally earnest in upholding the Jewish Law.
21 Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů, ani zachovávati ustanovení.
Now they have heard it said about you, that you teach all of our people in foreign countries to forsake Moses, for you tell them not to circumcise their children or even to observe Jewish customs.
22 Což tedy? Musíť zajisté shromážděno býti množství, neboť uslyší o tobě, že jsi přišel.
Well now, as they are certain to hear of your arrival, do what we are going to suggest.
23 Učiniž tedy toto, cožť povíme: Máme tu čtyři muže, kteříž mají slib na sobě.
We have four men here, who have of their own accord put themselves under a vow.
24 Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, a náklad učiň s nimi, aby oholili hlavy. I zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostříhaje zákona.
Join these men, share their purification, and bear their expenses, so that they may shave their heads; and then all will see that there is no truth in what they have been told about you, but that, on the contrary, you yourself rule your life in obedience to the Jewish Law.
25 Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
As to the Gentiles who have become believers in Christ, we have sent our decision that they should avoid food offered to idols, and blood, and the flesh of strangled animals, and impurity.’
26 Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i obětována jest obět za jednoho každého z nich.
Paul joined the men, and the next day shared their purification, and went into the Temple, and gave notice of the expiration of the period of purification when the usual offering should have been made on behalf of each of them.
27 A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé někteří z Azie, uzřevše jej v chrámě, zbouřili všecken lid, a vztáhli naň ruce,
But, just as the seven days were drawing to a close, some of the Jewish people from Roman Asia caught sight of Paul in the Temple, and caused great excitement among all the people present, by seizing Paul and shouting,
28 Křičíce: Muži Izraelští, pomozte. Totoť jest ten člověk, kterýž proti lidu i zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poškvrnil svatého tohoto místa.
‘People of Israel! Help! This is the man who teaches everyone everywhere against our people, our Law, and this place; and, what is more, he has actually brought Greeks into the Temple and defiled this sacred place.’
29 (Nebo byli viděli prvé Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.)
(For they had previously seen Trophimus the Ephesian in Paul’s company in the city, and were under the belief that Paul had taken him into the Temple.)
30 Takž se zbouřilo všecko město, a zběhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dvéře.
The whole city was stirred, and the people quickly collected, seized Paul, and dragged him out of the Temple, when the doors were immediately shut.
31 A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se bouří všecken Jeruzalém.
They were bent on killing him, when it was reported to the officer commanding the garrison, that all Jerusalem was in commotion.
32 Kterýž hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla.
He instantly got together some officers and soldiers, and charged down on the crowd, who, when they saw the commanding officer and his soldiers, stopped beating Paul.
33 Tedy přistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal svázati dvěma řetězy, a ptal se, kdo jest, a co učinil.
Then he went up to Paul, arrested him, ordered him to be doubly chained, and proceeded to inquire who he was, and what he had been doing.
34 V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
Some of the crowd said one thing, and some another; and, as he could get no definite reply because of the uproar, he ordered Paul to be taken into the barracks.
35 A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu.
When Paul reached the steps, he was actually being carried by the soldiers, owing to the violence of the mob;
36 Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: Zahlaď jej.
for the people were following in a mass, shouting out, ‘Kill him!’
37 A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky?
Just as he was about to be taken into the Fort, Paul said to the commanding officer, ‘May I speak to you?’ ‘Do you know Greek?’ asked the commanding officer.
38 Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil, a vyvedls na poušť ty čtyři tisíce mužů těch lotrů?
‘Aren’t you, then, the Egyptian who some time ago raised an insurrection and led the four thousand Bandits out into the wilderness?’
39 I řekl Pavel: Já jsem člověk Žid Tarsenský, neposledního města v Cilicii obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu.
‘No,’ said Paul, ‘I am a Jew of Tarsus in Cilicia, a citizen of a city of some note. I beg you to give me permission to speak to the people.’
40 A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:
The commanding officer gave his permission, and Paul, standing on the steps, made signs with his hand to the people, and, when comparative silence had been obtained, he said to them in Hebrew:
