Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Visto que do Todo-poderoso se não encobriram os tempos porque, os que o conhecem, não veem os seus dias?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Até os limites removem: roubam os rebanhos, e os apascentam.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Levam o jumento do órfão: tomam em penhor o boi da viúva.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Desviam do caminho aos necessitados; e os miseráveis da terra juntos se escondem deles.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Eis que, como jumentos montezes no deserto, saem à sua obra, madrugando para a preza: o campo raso dá mantimento a eles e aos seus filhos.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
No campo segam o seu pasto, e vindimam a vinha do ímpio.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Ao nu fazem passar a noite sem roupa, não tendo ele coberta contra o frio.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Das correntes das montanhas são molhados, e, não tendo refúgio, abraçam-se com as rochas.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Ao orfãozinho arrancam dos peitos, e penhoram o que há sobre o pobre.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Fazem com que os nus vão sem vestido e famintos aos que carregam com as espigas.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Entre as suas paredes espremem o azeite: pisam os lagares, e ainda tem sede.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Desde as cidades gemem os homens, e a alma dos feridos exclama, e contudo Deus lho não imputa como loucura.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Eles estão entre os que se opõem à luz: não conhecem os seus caminhos dela, e não permanecem nas suas veredas.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
De madrugada se levanta o homicida, mata o pobre e necessitado, e de noite é como o ladrão.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Assim como o olho do adúltero aguarda o crepúsculo, dizendo: Não me verá olho nenhum: e oculta o rosto,
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Nas trevas minam as casas que de dia se assinalaram: não conhecem a luz.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Porque a manhã para todos eles é como a sombra de morte; porque, sendo conhecidos, sentem os pavores da sombra da morte.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
É ligeiro sobre a face das águas; maldita é a sua parte sobre a terra: não se vira pelo caminho das vinhas.
A secura e o calor desfazem as águas da neve; assim desfará a sepultura aos que pecaram. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
A madre se esquecerá dele, os bichos o comerão gostosamente; nunca mais haverá lembrança dele: e a iniquidade se quebrará como árvore.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Aflige à estéril que não pare, e à viúva não faz bem
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Até aos poderosos arrasta com a sua força: se se levanta, não há vida segura.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Se Deus lhes dá descanço, estribam-se nisso: seus olhos porém estão nos caminhos deles.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Por um pouco se alçam, e logo desaparecem: são abatidos, encerrados como todos, e cortados como as cabeças das espigas.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Se agora não é assim, quem me desmentirá e desfará as minhas razões?
