Psalmi 94

1 Bože od osvete, Gospode, Bože od osvete, pokaži se!

Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

2 Podigni se, sudijo zemaljski, podaj zaslugu oholima.

Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

3 Dokle æe se bezbožnici, Gospode, dokle æe se bezbožnici hvaliti?

Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4 Ruže i oholo govore, velièaju se svi koji èine bezakonje.

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

5 Gaze narod tvoj, Gospode, i dostojanje tvoje muèe.

Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

6 Udovicu i došljaka ubijaju, i sirote more.

Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7 I govore: neæe vidjeti Gospod, i neæe doznati Bog Jakovljev.

Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

8 Orazumite se, preludi ljudi! budale! kad æete biti pametni?

Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9 Koji je stvorio uho, zar ne èuje? i koji je oko naèinio, zar ne vidi?

Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

10 Zar neæe oblièiti koji narode urazumljuje, koji uèi èovjeka da zna?

Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

11 Gospod zna misli ljudima kako su ništave.

Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12 Blago èovjeku koga ti, Gospode, urazumljuješ, i zakonom svojim uèiš;

Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

13 Da bi mu dao mir u zle dane, dok se iskopa jama bezbožniku.

Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14 Jer neæe odbaciti Gospod naroda svojega, i dostojanja svojega neæe ostaviti.

Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

15 Jer æe se sud vratiti na pravdu, i njega æe naæi svi prava srca.

Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

16 Ko æe ustati za mene suprot zlima? ko æe stati za mene suprot onima koji èine bezakonje?

Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

17 Kad mi Gospod ne bi bio pomoænik, brzo bi se duša moja preselila onamo gdje se muèi.

Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

18 Kad reèem: drkæe mi noga, milost tvoja, Gospode, prihvata me.

Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19 Kad se umnože brige u srcu mom, utjehe tvoje razgovaraju dušu moju.

Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

20 Eda li æe blizu tebe stati prijesto krvnièki, i onaj koji namišlja nasilje nasuprot zakonu?

Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21 Spremaju se na dušu pravednikovu, i krv pravu okrivljuju.

Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22 Ali je Gospod moje pristanište, i Bog je moj tvrdo utoèište moje.

Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

23 On æe im vratiti za bezakonje njihovo, za njihovu zloæu istrijebiæe ih, istrijebiæe ih Gospod, Bog naš.

Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.