< Poslovice 1 >

1 Prièe Solomuna sina Davidova, cara Izrailjeva,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Da se poznaje mudrost i nastava, da se razumiju rijeèi razumne,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Da se prima nastava u razumu, u pravdi, u sudu i u svemu što je pravo,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Da se daje ludima razboritost, mladiæima znanje i pomnjivost.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Mudar æe slušati i više æe znati, i razuman æe steæi mudrost,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Da razumije prièe i znaèenje, rijeèi mudrijeh ljudi i zagonetke njihove.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Poèetak je mudrosti strah Gospodnji; ludi preziru mudrost i nastavu.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Slušaj, sine, nastavu oca svojega, i ne ostavljaj nauke matere svoje.
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Jer æe biti vijenac od milina oko glave tvoje, i grivna na grlu tvom.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Sine moj, ako bi te mamili grješnici, ne pristaj;
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Ako bi rekli: hodi s nama da vrebamo krv, da zasjedamo pravome ni za što;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 Proždrijeæemo ih kao grob žive, i svekolike kao one koji slaze u jamu; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Svakojakoga blaga dobiæemo, napuniæemo kuæe svoje plijena;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Bacaæeš ždrijeb svoj s nama; jedan æe nam tobolac biti svjema;
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Sine moj, ne idi na put s njima, èuvaj nogu svoju od staze njihove.
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Jer nogama svojim trèe na zlo i hite da proljevaju krv.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Jer se uzalud razapinje mreža na oèi svakoj ptici;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 A oni vrebaju svoju krv i zasjedaju svojoj duši.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Taki su putovi svijeh lakomijeh na dobitak, koji uzima dušu svojim gospodarima.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Premudrost vièe na polju, na ulicama pušta glas svoj;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 U najveæoj vrevi vièe, na vratima, u gradu govori svoje besjede:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Ludi, dokle æete ljubiti ludost? i potsmjevaèima dokle æe biti mio potsmijeh? i bezumni dokle æe mrziti na znanje?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Obratite se na karanje moje; evo, izasuæu vam duh svoj, kazaæu vam rijeèi svoje.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Što zvah, ali ne htjeste, pružah ruku svoju, ali niko ne mari,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Nego odbaciste svaki savjet moj, i karanja mojega ne htjeste primiti;
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Zato æu se i ja smijati vašoj nevolji, rugaæu se kad doðe èega se bojite;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Kad kao pustoš doðe èega se bojite, i pogibao vaša kao oluja kad doðe, kad navali na vas nevolja i muka.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Tada æe me zvati, ali se neæu odazvati; rano æe tražiti, ali me neæe naæi.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Jer mrziše na znanje, i straha Gospodnjega ne izabraše;
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Ne pristaše na moj svjet, i preziraše sva karanja moja.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Zato æe jesti plod od putova svojih, i nasitiæe se savjeta svojih.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Jer æe lude ubiti mir njihov, i bezumne æe pogubiti sreæa njihova.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Ali ko me sluša, boraviæe bezbrižno, i biæe na miru ne bojeæi se zla.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

< Poslovice 1 >