Psalmi 64

1 Èuj, Bože, glas moj u jadu mom; od strašnoga neprijatelja saèuvaj život moj.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

2 Sakrij me od gomile bezakonika, od èete zloèinaca,

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

3 Koji naoštriše jezik svoj kao maè, strijeljaju rijeèima, koje zadaju rane,

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

4 Da bi iz potaje ubili pravoga. Iznenada udaraju na nj i ne boje se;

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

5 Utvrðuju sebe u zlijem namjerama, dogovaraju se kako æe zamke sakriti, vele: ko æe ih vidjeti?

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

6 Izmišljaju zloèinstva i govore: svršeno je! šta æe se raditi, smišljeno je! A što je unutra i srce u èovjeka duboko je.

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

7 Ali æe ih Bog poraziti; udariæe ih strijela iznenada.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

8 Oboriæe jedan drugoga jezikom svojim. Ko ih god vidi, bježaæe od njih.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

9 Svi æe se ljudi bojati i kazivaæe èudo Božije, i poznaæe u tome djelo njegovo.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

10 A pravednik æe se veseliti o Gospodu i uzdaæe se u njega, i hvaliæe se svi koji su prava srca.

Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.