Psalmi 58

1 Govorite li zaista istinu, silni, sudite li pravo, sinovi èovjeèiji?

Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

2 Ta, bezakonja sastavljate u srcu, meæete na mjerila zloèinstva ruku svojih na zemlji.

Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

3 Od samoga roðenja zastraniše bezakonici, od utrobe materine tumaraju govoreæi laž.

Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

4 U njima je jed kao jed zmijinji, kao gluhe aspide, koja zatiskuje uho svoje,

Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

5 Koja ne èuje glasa bajaèu, vraèaru, vještu u vraèanju.

Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

6 Bože! polomi im zube u ustima njihovijem; razbij èeljusti lavovima, Gospode!

Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

7 Nek se proliju kao voda, i nestane ih. Kad puste strijele, neka budu kao slomljene.

Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

8 Kao puž, koji se rašèinja, neka išèile; kao dijete, koje žena pobaci, neka ne vide sunca.

Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

9 Prije nego kotlovi vaši osjete toplotu od potpaljena trnja, i sirovo i nagorjelo neka raznese vihor.

Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

10 Obradovaæe se pravednik kad vidi osvetu, opraæe noge svoje u krvi bezbožnikovoj.

I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

11 I reæi æe ljudi: zaista ima ploda pravedniku! zaista je Bog sudija na zemlji!

Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.