Psalmi 35

1 Gospode! budi suparnik suparnicima mojim; udri one koji udaraju na me.

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Uzmi oružje i štit, i digni se meni u pomoæ.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Potegni koplje, i presijeci put onima koji me gone, reci duši mojoj: ja sam spasenje tvoje.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Neka se postide i posrame koji traže dušu moju; neka se odbiju natrag i postide koji mi zlo hoæe.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Neka budu kao prah pred vjetrom, i anðeo Gospodnji neka ih progoni.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 Neka bude put njihov taman i klizav, i anðeo Gospodnji neka ih tjera.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Jer ni za što zastriješe mrežom jamu za mene, ni za što iskopaše jamu duši mojoj.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Neka doðe na njega pogibao nenadna, i mreža koju je namjestio neka ulovi njega, neka on u nju padne na pogibao.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 A duša æe se moja radovati o Gospodu, i veseliæe se za pomoæ njegovu.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 Sve æe kosti moje reæi: Gospode! ko je kao ti, koji izbavljaš stradalca od onoga koji mu dosaðuje, i ništega i ubogoga od onoga koji ga upropašæuje?

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 Ustaše na me lažni svjedoci; što ne znam, za ono me pitaju.

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 Plaæaju mi zlo za dobro, i sirotovanje duši mojoj.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Ja se u bolesti njihovoj oblaèih u vreæu, muèih postom dušu svoju, i molitva se moja vraæaše u prsima mojima.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Kao prijatelj, kao brat postupah; bijah sjetan i s oborenom glavom kao onaj koji za materom žali.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 A oni se raduju kad se ja spotaknem, i kupe se, kupe se na me, zadaju rane, ne znam zašto, èupaju i ne prestaju.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 S nevaljalijem i podrugljivijem besposlièarima škrguæu na me zubima svojima.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Gospode! hoæeš li dugo gledati? Otmi dušu moju od napadanja njihova, od ovijeh lavova jedinicu moju.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Priznavaæu te u saboru velikom, usred mnogoga naroda hvaliæu te:

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Da mi se ne bi svetili koji mi zlobe nepravedno, i namigivali oèima koji mrze na me ni za što.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Jer oni ne govore o miru, nego na mirne na zemlji izmišljaju lažne stvari.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Razvaljuju na me usta svoja, i govore: dobro! dobro! vidi oko naše.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Vidiš, Gospode! nemoj muèati; Gospode! nemoj otstupiti od mene.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Probudi se, ustani na sud moj, Bože moj i Gospode, i na parnicu moju.

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Sudi mi po pravdi svojoj, Gospode, Bože moj, da mi se ne svete.

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 Ne daj da govore u srcu svojem: dobro! to smo htjeli! Ne daj da govore: proždrijesmo ga.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Nek se postide i posrame svi koji se raduju zlu mojemu, nek se obuku u stid i u sram koji se razmeæu nada mnom.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Neka se raduju i vesele koji mi žele pravdu, i govore jednako: velik Gospod, koji želi mira sluzi svojemu!

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 I moj æe jezik kazivati pravdu tvoju, i hvalu tebi svaki dan.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.