Římanům 14
1 Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách.
As for those whose faith is weak, always receive them as friends, but not for the purpose of passing judgment on their scruples.
2 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí.
One person’s faith permits them to eat food of all kinds, while another whose faith is weak eats only vegetable food.
3 Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
The person who eats meat must not despise the person who abstains from it; nor must the person who abstains from eating meat pass judgment on the one who eats it, for God himself has received them.
4 Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
Who are you, that you should pass judgment on the servant of another? Their standing or falling concerns their own master. And stand they will, for their Master can enable them to stand.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
Again, one person considers some days to be more sacred than others, while another considers all days to be alike. Everyone ought to be fully convinced in their own mind.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
The person who observes a day, observes it to the Master’s honour. They, again, who eat meat eat it to the Master’s honour, for they give thanks to God; while the person who abstains from it abstains from it to the Master’s honour, and also gives thanks to God.
7 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
There is not one of us whose life concerns ourselves alone, and not one of us whose death concerns ourself alone;
8 Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
for, if we live, our life is for the Master, and, if we die, our death is for the Master. Whether, then, we live or die we belong to the Master.
9 Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
The purpose for which Christ died and came back to life was this – that he might be Lord over both the dead and the living.
10 Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
I would ask the one “Why do you judge other followers of the Lord?” And I would ask the other “Why do you despise them?” For we will all stand before the court of God.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
For scripture says – “‘As surely as I live,’ says the Lord, ‘every knee will bend before me and every tongue will praise God.’”
12 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
So, then, each one of us will have to render account of himself to God.
13 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru.
Let us, then, cease to judge one another. Rather let this be your resolve – never to place a stumbling-block or an obstacle in the way of a fellow follower of the Lord.
14 Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
Through my union with the Lord Jesus, I know and am persuaded that nothing is defiling in itself. A thing is “defiling” only to the person who holds it to be so.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
If, for the sake of what you eat, you wound your fellow follower’s feelings, your life has ceased to be ruled by love. Do not, by what you eat, ruin someone for whom Christ died!
16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
Do not let what is right for you become a matter of reproach.
17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
For the kingdom of God does not consist of eating and drinking, but of righteousness and peace and gladness through the presence of the Holy Spirit.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
The person who serves the Christ in this way pleases God, and wins the approval of their fellows.
19 Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému.
Therefore our efforts should be directed towards all that makes for peace and the mutual building up of character.
20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
Do not undo God’s work for the sake of what you eat. Though everything is “clean,” yet, if a person eats so as to put a stumbling-block in the way of others, they do wrong.
21 Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá.
The right course is to abstain from meat or wine or, indeed, anything that is a stumbling-block to your fellow follower of the Lord.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
As for yourself – keep this conviction of yours to yourself, as in the presence of God. Happy the person who never has to condemn themselves in regard to something they think right!
23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
The person, however, who has misgivings stands condemned if they still eat, because their doing so is not the result of faith. And anything not done as the result of faith is a sin.
