Římanům 13
1 Každá duše vrchnostem poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, od Boha zřízené jsou.
Let everyone obey the supreme authorities. For no authority exists except by the will of God, and the existing authorities have been appointed by God.
2 A protož kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, odsouzení sobě dobudou.
Therefore the one who sets themself against the authorities is resisting God’s appointment, and those who resist will bring a judgment on themselves.
3 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Chceš-li se pak nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.
A good action has nothing to fear from rulers; a bad action has. Do you want to have no reason to fear the authorities? Then do what is good, and you will win their praise.
4 Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zůřivý nad tím, kdož zle činí.
For they are God’s servants appointed for your good. But, if you do what is wrong, you may well be afraid; for the sword they carry is not without meaning! They are God’s servants to inflict his punishments on those who do wrong.
5 A protož náležíť poddánu býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.
You are bound, therefore, to obey, not only through fear of God’s punishments, but also as a matter of conscience.
6 Nebo proto i daň dáváte, že služebníci Boží jsou, pilnou práci o to samo vedouce.
This, too, is the reason for your paying taxes; for the officials are God’s officers, devoting themselves to this special work.
7 Každému tedy, což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.
In all cases pay what is due from you – tribute where tribute is due, taxes where taxes are due, respect where respect is due, and honour where honour is due.
8 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, zákon naplnil,
Owe nothing to anyone except love; for they who love their neighbour have satisfied the Law.
9 Poněvadž to přikázaní: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jestli které jiné přikázaní, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
The commandments, “You must not commit adultery, you must not kill, you must not steal, you must not covet,” and whatever other commandment there is, are all summed up in the words – “You must love your neighbour as you love yourself.”
10 Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska.
Love never wrongs a neighbour. Therefore love fully satisfies the Law.
11 A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.
This I say, because you know the crisis that we have reached, for the time has already come for you to rouse yourselves from sleep; our salvation is nearer now than when we accepted the faith.
12 Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.
The night is almost gone; the day is near. Therefore let us be done with the deeds of darkness, and arm ourselves with the weapons of light.
13 Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti.
Being in the light of day, let us live becomingly, not in revelry and drunkenness, not in lust and licentiousness, not in quarrelling and jealousy.
14 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho.
No! Arm yourselves with the spirit of the Lord Jesus Christ, and spend no thought on your earthly nature, to satisfy its cravings.
