Římanům 11
1 Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
I ask, then, “Has God rejected his people?” Heaven forbid! For I myself am an Israelite, a descendant of Abraham, of the tribe of Benjamin.
2 Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:
God has not rejected his people, whom he chose from the first. Have you forgotten the words of scripture in the story of Elijah – how he appeals to God against Israel?
3 Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?
“Lord, they have killed your prophets, they have pulled down your altars, and I only am left; and now they are eager to take my life.”
4 Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
But what was the divine response? “I have kept for myself seven thousand who have never bowed the knee to Baal.”
5 Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,
And so in our own time, too, there is to be found a remnant of our nation selected by God in love.
6 A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
But if in love, then it is not as a result of obedience. Otherwise love would cease to be love.
7 Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
What follows from this? Why, that Israel as a nation failed to secure what it was seeking, while those whom God selected did secure it.
8 (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, ) až do dnešního dne.
The rest grew callous; as scripture says – “God has given them a deadness of mind – eyes that are not to see and ears that are not to hear – and it is so to this very day.”
9 A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.
David, too, says – “May their feasts prove a snare and a trap to them – a hindrance and a retribution;
10 Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
may their eyes be darkened, so that they cannot see; and do you always make their backs to bend.”
11 Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.
I ask then – “Was their stumbling to result in their fall?” Heaven forbid! On the contrary, through their falling away salvation has reached the Gentiles, to stir the rivalry of Israel.
12 A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
And, if their falling away has enriched the world, and their failure has enriched the Gentiles, how much more will result from their full restoration!
13 Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,
But I am speaking to you who were Gentiles.
14 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.
Being myself an apostle to the Gentiles, I exalt my office, in the hope that I may stir my countrymen to rivalry, and so save some of them.
15 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?
For, if their being cast aside has meant the reconciliation of the world, what will their reception mean, but life from the dead?
16 Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.
If the first handful of dough is holy, so is the whole mass, and if the root is holy, so are the branches.
17 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
Some, however, of the branches were broken off, and you, who were only a wild olive, were grafted in among them, and came to share with them the root which is the source of the richness of the cultivated olive.
18 Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
Yet do not exult over the other branches. But, if you do exult over them, remember that you do not support the root, but that the root supports you.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
But branches, you will say, were broken off, so that I might be grafted in.
20 Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
True, it was because of their want of faith that they were broken off, and it is because of your faith that you are standing. Do not think too highly of yourself, but beware.
21 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
For, if God did not spare the natural branches, neither will he spare you.
22 A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
See, then, both the goodness and the severity of God – his severity towards those who fell, and his goodness towards you, provided that you continue to confide in that goodness; otherwise you, also, will be cut off.
23 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
And they, too, if they do not continue in their unbelief, will be grafted in; for God has it in his power to graft them in again.
24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
If you were cut off from your natural stock – a wild olive – and were grafted, contrary to the course of nature, on a good olive, much more will they – the natural branches – be grafted back into their parent tree.
25 Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
My friends, so that you don’t think too highly of yourselves, I want you to recognise the truth, hitherto hidden, that the callousness which has come over Israel is only partial, and will continue only until the whole Gentile world has been gathered in.
26 A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
And then all Israel will be saved. As scripture says – “From Zion will come the Deliverer; he will banish ungodliness from Jacob.
27 A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
And they will see the fulfilment of my covenant, when I have taken away their sins.”
28 A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.
From the standpoint of the good news, the Jews are God’s enemies for your sake; but from the standpoint of God’s selection, they are dear to him for the sake of the patriarchs.
29 Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
For God never regrets his gifts or his call.
30 Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
Just as you at one time were disobedient to him, but have now found mercy in the day of their disobedience;
31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.
so, too, they have now become disobedient in your day of mercy, in order that they also in their turn may now find mercy.
For God has given all alike over to disobedience, that to all alike he may show mercy. (eleēsē g1653)
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.
Oh! The unfathomable wisdom and knowledge of God! How inscrutable are his judgments, how untraceable his ways! Yes –
34 Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
ho has ever comprehended the mind of the Lord? Who has ever become his counsellor?
35 Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?
Or who has first given to him, so that he may claim a reward?
