Lukáš 18
1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
Jesus told his disciples a parable to show them that they should always pray and never despair.
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
‘There was,’ he said, ‘in a certain town a judge, who had no fear of God nor regard for people.
3 Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
In the same town there was a widow who went to him again and again, and said “Grant me justice against my opponent.”
4 On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
For a time the judge refused, but afterwards he said to himself “Although I am without fear of God or regard for people,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
yet, as this widow is so troublesome, I will grant her justice, to stop her from plaguing me with her endless visits.”’
6 I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
Then the Master added, ‘Listen to what this iniquitous judge says!
7 A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
And God – won’t he see that his own people, who cry to him night and day, have justice done them – though he holds his hand?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
He will, I tell you, give them justice soon enough! Yet, when the Son of Man comes, will he find faith on earth?’
9 I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
Another time, speaking to people who were satisfied that they were religious, and who regarded everyone else with scorn, Jesus told this parable –
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
‘Two men went up into the Temple Courts to pray. One was a Pharisee and the other a tax-gatherer.
11 Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
The Pharisee stood forward and began praying to himself in this way – “God, I thank you that I am not like other men – thieves, rogues, adulterers – or even like this tax-gatherer.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
I fast twice a week, and give a tenth of everything I get to God.”
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
Meanwhile the tax-gatherer stood at a distance, not venturing even to raise his eyes to heaven, but he kept striking his breast and saying “God, have mercy on me, a sinner.”
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
This man, I tell you, went home pardoned, rather than the other. For everyone who exalts himself will be humbled, while everyone who humbles himself will be exalted.’
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
Some of the people were bringing even their babies to Jesus, for him to touch them; but, when the disciples saw it, they began to find fault with those who had brought them.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Jesus, however, called the little children to him. ‘Let the little children come to me,’ he said, ‘and do not hinder them, for it is to the childlike that the kingdom of God belongs.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
I tell you, unless a man receives the kingdom of God like a child, he will not enter it at all.’
And one of the leaders asked Jesus this question – ‘Good teacher, what must I do if I am to gain eternal life?’ (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
‘Why do you call me good?’ answered Jesus. ‘No one is good but God.
20 Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
You know the commandments – Do not commit adultery, Do not kill, Do not steal, Do not say what is false about others, Honour your father and your mother.’
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
‘I have observed all these,’ he replied, ‘from childhood.’
22 Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
Hearing this, Jesus said to him, ‘There is one thing still lacking in you; sell everything that you have, and distribute to the poor, and you will have wealth in heaven; then come and follow me.’
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
But the man became greatly distressed on hearing this, for he was extremely rich.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
Seeing this, Jesus said to his disciples, ‘How hard it is for the wealthy to enter the kingdom of God!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
It is easier, indeed, for a camel to get through a needle’s eye than for a rich person to enter the kingdom of God!’
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
‘Then who can be saved?’ asked those who heard this.
27 A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
But Jesus said, ‘What is impossible with people is possible with God.’
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
‘But we,’ said Peter, ‘we left what belonged to us and followed you.’
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
‘I tell you,’ he answered, ‘that there is no one who has left house, or wife, or brothers, or parents, or children, for the sake of the kingdom of God,
31 Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
Gathering the Twelve round him, Jesus said to them, ‘Listen! We are going up to Jerusalem; and there everything that is written in the prophets will be done to the Son of Man.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
For he will be given up to the Gentiles, mocked, insulted and spat on;
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
they will scourge him, and then put him to death; and on the third day he will rise again.’
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
The apostles did not comprehend any of this. His meaning was unintelligible to them and they did not understand what he was saying.
35 I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
As Jesus was getting near Jericho, a blind man was sitting by the roadside, begging.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
Hearing a crowd going by, the man asked what was the matter;
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
and, when people told him that Jesus of Nazareth was passing,
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
he shouted out, ‘Jesus, Son of David, take pity on me!’
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
Those who were in front kept telling him to be quiet, but he continued to call out the louder, ‘Son of David, take pity on me!’
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
Then Jesus stopped and ordered the man to be brought to him. And, when he had come close up to him, Jesus asked him,
41 Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
‘What do you want me to do for you?’ ‘Master,’ he said, ‘I want to recover my sight.’
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
And Jesus said, ‘Recover your sight, your faith has delivered you.’
43 A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Instantly he recovered his sight, and began to follow Jesus, praising God. And all the people, on seeing it, gave glory to God.
