Jan 11
1 Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.
Now a man named Lazarus, of Bethany, was lying ill; he belonged to the same village as Mary and her sister Martha.
2 A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
This Mary, whose brother Lazarus was ill, was the Mary who anointed the Master with perfume, and wiped his feet with her hair.
3 Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
The sisters, therefore, sent this message to Jesus – “Master, your friend is ill”;
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
and, when Jesus heard it, he said, ‘This illness is not to end in death, but is to redound to the honour of God, in order that the Son of God may be honoured through it.’
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Jesus loved Martha and her sister, and Lazarus.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
Yet, when he heard of the illness of Lazarus, he still stayed two days in the place where he was.
7 Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
Then, after that, he said to his disciples, ‘Let us go to Judea again.’
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?
‘Rabbi,’ they replied, ‘the authorities there were but just now seeking to stone you; and are you going there again?’
9 Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
‘Are not there twelve hours in the day?’ answered Jesus. ‘If someone walks about in the daytime, they don’t stumble, because they can see the light of the sun;
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
but, if they walk about at night, they stumble, because they have not the light.’
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
And, when he had said this, he added, ‘Our friend Lazarus has fallen asleep; but I am going so that I may wake him.’
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
‘If he has fallen asleep, Master, he will get well,’ said the disciples.
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
But Jesus meant that he was dead; they, however, supposed that he was speaking of natural sleep.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Then he said to them plainly, ‘Lazarus is dead;
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.
and I am glad for your sakes that I was not there, so that you may learn to believe in me. But let us go to him.’
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.
At this, Thomas, who was called “The Twin,” said to his fellow disciples, ‘Let us go too, so that we may die with him.’
17 Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
When Jesus reached the place, he found that Lazarus had been four days in the tomb already.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Bethany being only about two miles from Jerusalem,
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.
a number of the people had come there to comfort Martha and Mary because of their brother’s death.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
When Martha heard that Jesus was coming, she went to meet him; but Mary sat quietly at home.
21 I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
‘Master,’ Martha said to Jesus, ‘if you had been here, my brother would not have died.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
Even now, I know that God will grant you whatever you ask him.’
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
‘Your brother will rise to life,’ said Jesus.
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
‘I know that he will,’ replied Martha, ‘in the resurrection at the Last day.’
25 Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
‘I am the resurrection and the life,’ said Jesus. ‘He who believes in me will live, though he die;
and he who lives and believes in me will never die. Do you believe this?’ (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
‘Yes Master,’ she answered. ‘I have learned to believe that you are the Christ, the Son of God, who was to come into the world.’
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
After saying this, Martha went and called her sister Mary, and whispered, ‘The teacher is here, and is asking for you.’
29 Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
As soon as Mary heard that, she got up quickly, and went to meet him.
30 Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.
Jesus had not then come into the village, but was still at the place where Martha had met him.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
So the people, who were in the house with Mary, comforting her, when they saw her get up quickly and go out, followed her, thinking that she was going to the tomb to weep there.
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
When Mary came where Jesus was and saw him, she threw herself at his feet. ‘Master,’ she exclaimed, ‘if you had been here, my brother would not have died!’
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
When Jesus saw her weeping, and the people who had come with her weeping also, he groaned deeply, and was greatly distressed.
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
‘Where have you buried him?’ he asked. ‘Come and see, Master,’ they answered.
35 I zaplakal Ježíš.
Jesus burst into tears.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
‘How he must have loved him!’ the people exclaimed;
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?
but some of them said, ‘Could not this man, who gave sight to the blind man, have also prevented Lazarus from dying?’
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Again groaning inwardly, Jesus came to the tomb. It was a cave, and a stone lay against the mouth of it.
39 Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
‘Move the stone away,’ said Jesus. ‘Master,’ said Martha, the sister of the dead man, ‘by this time the smell must be offensive, for this is the fourth day since his death.’
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
‘Didn’t I tell you,’ replied Jesus, ‘that, if you would believe in me, you should see the glory of God?’
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
So they moved the stone away; and Jesus, with uplifted eyes, said, ‘Father, I thank you that you have heard my prayer;
42 Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
I know that you always hear me; but I say this for the sake of the people standing near, so that they may believe that you has sent me as your messenger.’
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
Then, after saying this, Jesus called in a loud voice, ‘Lazarus! Come out!’
44 I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
The dead man came out, wrapped hand and foot in a winding-sheet; his face, too, had been wrapped in a cloth. ‘Set him free,’ said Jesus, ‘and let him go.’
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.
In consequence of this, many of the people, who had come to visit Mary and had seen what Jesus did, put their faith in him.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.
Some of them, however, went to the Pharisees, and told them what he had done.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
The chief priests and the Pharisees called a meeting of the High Council, and said, ‘What are we to do, now that this man is giving so many signs?
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
If we allow him to continue as we are doing, everyone will believe in him; and the Romans will come and will take from us both our Temple and our nation.’
49 Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
One of them, however, Caiaphas, who was high priest that year, said to them,
50 Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
‘You are utterly mistaken. You do not consider that it is better for you that one person should die for the people, rather than the whole nation should be destroyed.’
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
Now he did not say this of his own accord; but, as high priest that year, he prophesied that Jesus was to die for the nation –
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
And not for the nation only, but also that he might unite in one body the children of God now scattered far and wide.
53 Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
So from that day they plotted to put Jesus to death.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
In consequence of this, Jesus did not go about publicly among the people any more, but left and went into the country bordering on the wilderness, to a town called Ephraim, where he stayed with his disciples.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
But the Jewish Festival of the Passover was near; and many people had gone up from the country to Jerusalem, for their purification, before the Festival began.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
So they looked for Jesus there, and said to one another, as they stood in the Temple Courts, ‘What do you think? Do you think he will come to the Festival?’
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
The chief priests and the Pharisees had already issued orders that, if anyone learned where Jesus was, he should give information, so that they might arrest him.
