Skutky Apoštolů 4
1 A když oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží, a úředník chrámu a saduceové,
While Peter and John were still speaking to the people, the chief priest, with the officer in charge at the Temple and the Sadducees, came up to them,
2 Těžce to nesouce, že lid učili, a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.
much annoyed because they were teaching the people, and because, through Jesus, they were preaching the resurrection from the dead.
3 I vztáhli na ně ruce, a vsadili je do žaláře až do jitra, nebo již byl večer.
They arrested the apostles and, as it was already evening, had them placed in custody until the next day.
4 Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.
Many, however, of those who had heard the apostles’ message became believers in Christ, the number of the men alone amounting to about five thousand.
5 Stalo se pak nazejtří, že se sešla knížata jejich, a starší, a zákonníci v Jeruzalémě,
The next day, a meeting of the leaders of the people, the elders, and the teachers of the Law was held in Jerusalem.
6 A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze.
There were present Annas the high priest, Caiaphas, John, Alexander, and all who were of High-Priestly rank.
7 I postavivše je mezi sebou, otázali se: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?
They had Peter and John brought before them, and questioned them. ‘By what power,’ they asked, ‘Or in whose name have men like you done this thing?’
8 Tehdy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,
Then, Peter, filled with the Holy Spirit, said, ‘Leaders of the people and elders,
9 Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému, kterak by on zdráv učiněn byl:
since we are on our trial today for a kind act done to a helpless man, and are asked in what way the man here before you has been cured,
10 Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.
let me tell you all and all the people of Israel, that it is by the name of Jesus Christ of Nazareth, whom you crucified and whom God raised from the dead – it is, I say, by his name that this man stands here before you lame no longer.
11 Toť jest ten kámen za nic položený od vás stavitelů, kterýž jest v hlavu úhelní.
Jesus is “the stone which, scorned by you the builders, has yet become the corner stone.”
12 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.
And salvation is in him alone; for there is no other name in the whole world, given to people, to which we must look for our salvation.’
13 I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.
When the Council saw how boldly Peter and John spoke, and found that they were uneducated men of humble station, they were surprised, and realised that they had been companions of Jesus.
14 Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.
But, when they looked at the man who had been healed, standing there with them, they had nothing to say.
15 I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
So they ordered them out of court, and then began consulting together.
16 Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že zjevný zázrak stal se skrze ně, všechněm přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme zapříti.
‘What are we to do to these men?’ they asked one another. ‘That a remarkable sign has been given through them is obvious to everyone living in Jerusalem, and we cannot deny it.
17 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
But, to prevent this thing from spreading further among the people, let us warn them not to speak in this name any more to anyone whatever.’
18 I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu.
So they called the apostles in, and ordered them not to speak or teach in the name of Jesus.
19 Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.
But Peter and John replied, ‘Whether it is right, in the sight of God, to listen to you rather than to him – judge for yourselves,
20 Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.
for we cannot help speaking of what we have seen and heard.’
21 A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
However, after further warnings, the Council set them at liberty, not seeing any safe way of punishing them, because of the people, for they were all praising God for what had occurred;
22 Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
for the man who was the subject of this miraculous cure was more than forty years old.
23 A jsouce propuštěni, přišli k svým, a pověděli, co k nim přední kněží a starší mluvili.
After they had been set at liberty, the apostles went to their friends and told them what the chief priests and the elders had said to them.
24 Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
All who heard their story, moved by a common impulse, raised their voices to God in prayer: ‘Sovereign Lord, it is you who has made the heavens, the earth, the sea, and everything that is in them,
25 Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč se bouřili národové, a lidé myslili marné věci?
and who, by the lips of our ancestor, your servant David, who spoke under the influence of the Holy Spirit, have said – “Why did the nations rage, and the peoples form vain designs?
26 Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho.
The kings of the earth set their array, and its rulers gathered together, against the Lord and against his Christ.”
27 Právěť se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Heródes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,
There have indeed gathered together in this city against your holy servant Jesus, whom you has consecrated the Christ, not Herod and Pontius Pilate only, but the nations and the people of Israel besides –
28 Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.
yet only to do what you, by your power and of your own will, did long ago destine to be done.
29 A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich, a dejž služebníkům svým mluviti slovo své svobodně a směle,
Now, therefore, Lord, mark their threats, and enable your servants, with all fearlessness, to tell your message,
30 Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.
while you stretch out your hand to heal, and cause signs and wonders to take place through the name of your holy servant Jesus.’
31 A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
When their prayer was ended, the place in which they were assembled was shaken; and they were all filled with the Holy Spirit, and began to tell God’s message fearlessly.
32 Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.
The whole body of those who had become believers in Christ were of one heart and mind. Not one of them claimed any of his goods as his own, but everything was held for the common use.
33 A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.
The apostles continued with great power to bear their testimony to the resurrection of the Lord Jesus, and God’s blessing rested on them all abundantly.
34 Žádný zajisté mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole neb domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,
Nor was there anyone in need among them, for all who were owners of land or houses sold them, and brought the proceeds of the sales
35 A kladli před nohy apoštolské. I bylo rozdělováno to jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.
and laid them at the apostles’ feet; and then everyone received a share in proportion to his wants.
36 Jozes pak, kterýž přijmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení, ) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
A Levite of Cyprian birth, named Joseph, (who had received from the apostles the additional name of “Barnabas” – which means “The Consoler,”)
37 Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.
Sold a farm that belonged to him, and brought the money and laid it at the apostles’ feet.
