Skutky Apoštolů 26
1 Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, tuto zprávu dával:
Turning to Paul, Agrippa said, ‘You are at liberty to speak for yourself.’ Then Paul stretched out his hand and began his defence.
2 Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
‘I have been congratulating myself, King Agrippa,’ he said, ‘that it is before you that I have to make my defence today, with regard to all the charges brought against me by my own people,
3 A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.
especially as you are so well-versed in all the customs and questions of the Jewish world. I beg you therefore to give me a patient hearing.
4 O životu mém od mladosti, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
My life, then, from youth upwards, was passed, from the very first, among my own nation, and in Jerusalem, and is within the knowledge of all Jews;
5 Měvše mne prvé zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati, ) kterak vedlé nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus.
and they have always known – if they choose to give evidence – that, in accordance with the very strictest form of our religion, I lived a true Pharisee.
6 A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům od Boha, stojím, soudu jsa poddán,
Even now, it is because of my hope in the promise given by God to our ancestors that I stand here on my trial –
7 K kterémuž dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde. Pro tuť naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.
A promise which our twelve tribes, by earnest service night and day, hope to see fulfilled. It is for this hope, your Majesty, that I am accused – and by Jews themselves!
8 A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?
Why do you all hold it incredible that God should raise the dead?
9 Ačť mně se zdálo, že by náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,
I myself, it is true, once thought it my duty to oppose in every way the name of Jesus of Nazareth;
10 Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordování býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
and I actually did so at Jerusalem. Acting on the authority of the chief priests, I myself threw many of the people of Christ into prison, and, when it was proposed to put them to death, I gave my vote for it.
11 A po všech školách často je trápě, přinucoval jsem rouhati se; a náramně rozlítiv se na ně, sháněl jsem se po nich i v jiných městech.
Time after time, in every synagogue, I tried by punishments to force them to blaspheme. So frantic was I against them, that I pursued them even to towns beyond our borders.
12 A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží,
It was while I was traveling to Damascus on an errand of this kind, entrusted with full powers by the chief priests,
13 O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.
that at midday, your Majesty, I saw right in my path, coming from the heavens, a light brighter than the glare of the sun, which shone all round me and those traveling with me.
14 A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící k sobě, a řkoucí Židovským jazykem: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
We all fell to the ground, and then I heard a voice saying to me in Hebrew – “Saul, Saul, why are you persecuting me? By kicking against the goad you are punishing yourself.”
15 A já jsem řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.
“Who are you, Lord?” I asked. And the Lord said, “I am Jesus, whom you are persecuting;
16 Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, abych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchž ukazovati se budu tobě,
but get up and stand upright; for I have appeared to you in order to appoint you a servant and a witness of those revelations of me which you have already had, and of those in which I will yet appear to you,
17 Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,
since I am choosing you out from your own people and from the Gentiles, to whom I now send you,
18 Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu, a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
to open their eyes, and to turn them from darkness to light, and from the power of Satan to God; so that they may receive pardon for their sins, and a place among those who have become God’s people, by faith in me.”
19 A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící tomu nebeskému vidění.
After that, King Agrippa, I did not fail to obey the heavenly vision;
20 Ale nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské i pohanům zvěstoval jsem, aby pokání činili, a obrátili se k Bohu, skutky hodné činíce pokání.
on the contrary, first to those at Damascus and Jerusalem, and then through the whole of Judea, and to the Gentiles as well, I began to preach repentance and conversion to God, and a life befitting that repentance.
21 A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama zamordovati.
This is why some men seized me in the Temple, and made attempts on my life.
22 Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
However I have received help from God to this very day, and so stand here, and bear my testimony to high and low alike – without adding a word to what the prophets, as well as Moses, declared should happen –
23 Že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.
That the Christ must suffer, and that, by rising from the dead, he was destined to be the first to bring news of light, not only to our nation, but also to the Gentiles.’
24 To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
While Paul was making this defence, Festus called out loudly, ‘You are mad, Paul; your great learning is driving you mad.’
25 On pak řekl: Neblázním, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.
‘I am not mad, your Excellency,’ he replied. ‘On the contrary, the statements that I am making are true and sober.
26 Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.
Indeed, the king knows about these matters, so I speak before him without constraint. I am sure that there is nothing whatever of what I have been telling him that has escaped his attention; for all this has not been done in a corner.
27 Věříš-li, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.
King Agrippa, do you believe the prophets? I know you do.’
28 Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.
But Agrippa said to Paul, ‘You are soon trying to make a Christian of me!’
29 A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto.
‘Whether it is soon or late,’ answered Paul, ‘I pray to God that not only you, but all who are listening to me, might today become just what I am myself – except for these chains!’
30 A když to Pavel promluvil, vstal král i vládař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.
Then the king rose, with the Governor and Bernice and those who had been sitting with them,
31 A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.
and, after retiring, discussed the case among themselves. ‘There is nothing,’ they said, ‘deserving death or imprisonment in this man’s conduct’;
32 Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.
and, speaking to Festus, Agrippa added, ‘The man might have been discharged, if he had not appealed to the Emperor.’
