2 Korintským 1
1 Pavel apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všechněmi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
To the church of God in Corinth, and to all Christ’s people throughout Greece, from Paul, an apostle of Christ Jesus, by the will of God, and from Timothy, who is also a follower.
2 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
May God, our Father, and the Lord Jesus Christ bless you and give you peace.
3 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
Blessed is the God and Father of Jesus Christ our Lord, the all-merciful Father, the God ever ready to console,
4 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
who consoles us in all our troubles, so that we may be able to console those who are in any trouble with the consolation that we ourselves receive from him.
5 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova při nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
It is true that we have our full share of the sufferings of the Christ, but through the Christ we have also our full share of consolation.
6 Nebo buď že ssouženi jsme, pro vaše potěšení a spasení, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buď že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení. A naděje naše pevná jest o vás,
If we meet with trouble, it is for the sake of your consolation and salvation; and, if we find consolation, it is for the sake of the consolation that you will experience when you are called to endure the sufferings that we ourselves are enduring;
7 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i potěšení.
and our hope for you remains unshaken. We know that, as you are sharing our sufferings, you will also share our consolation.
8 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o ssoužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již i o životu svém byli pochybili.
We want you, friends, to know that, in the troubles which befell us in Roman Asia, we were burdened altogether beyond our strength, so much so that we even despaired of life.
9 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím.
Indeed, we had the presentiment that we must die, so that we might rely, not on ourselves, but on God who raises the dead.
10 Kterýž od takové smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
And from so imminent a death God delivered us, and will deliver us again; for in him we have placed our hopes of future deliverance, while you, also, help us by your prayers.
11 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo z nás.
And then many lips will give thanks on our behalf for the blessing granted us in answer to many prayers.
12 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na světě, zvláště pak u vás.
Indeed, our main ground for satisfaction is this – Our conscience tells us that our conduct in the world, and still more in our relations with you, was marked by a purity of motive and a sincerity that were inspired by God, and was based, not on worldly policy, but on the help of God.
13 Neboť nepíšeme vám nic jiného, než to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete,
We never write anything to you other than what you will acknowledge to the very end –
14 Jakož jste i poznali nás z částky, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
And, indeed, you have already partly acknowledged it about us – that you have a right to be proud of us, as we will be proud of you, on the day of our Lord Jesus.
15 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprvé, abyste druhou milost měli,
With this conviction in my mind, I planned to come to see you first, so that your pleasure might be doubled –
16 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a od vás abych byl doprovozen do Judstva.
To visit you both on my way to Macedonia, and to come to you again on my return from Macedonia, and then to get you to send me on my way into Judea.
17 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podlé těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
As this was my plan, where, pray, did I show any fickleness of purpose? Or do you think that my plans are formed on mere impulse, so that in the same breath I say “Yes” and “No”?
18 Anobrž víť věrný Bůh, že řeč naše k vám nebyla: Jest, a není.
As God is true, the message that we brought you does not waver between “Yes” and “No”!
19 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v něm: Jest.
The Son of God, Christ Jesus, whom we – Silas, Timothy, and I – proclaimed among you, never wavered between “Yes” and “No.” With him it has always been “Yes.”
20 Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.
For, many as were the promises of God, in Christ is the “Yes” that fulfils them. Therefore, through Christ again, let the “Amen” rise, through us, to the glory of God.
21 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
God who brings us, with you, into close union with Christ, and who consecrated us,
22 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha v srdce naše.
also set his seal on us, and gave us his Spirit in our hearts as a pledge of future blessings.
23 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
But, as my life will answer for it, I call God to witness that it was to spare you that I deferred my visit to Corinth.
24 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
I do not mean that we are to dictate to you with regard to your faith; on the contrary, we work with you for your true happiness; indeed, it is through your faith that you are standing firm.
