2 Korintským 2
1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
For my own sake, as well, I decided not to pay you another painful visit.
2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
If it is I who cause you pain, why, who is there to cheer me, except the person whom I am paining?
3 A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.
So I wrote as I did because I was afraid that if I had come, I should have been pained by those who ought to have made me glad; for I felt sure that it was true of you all that my joy was in every case yours also.
4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.
I wrote to you in sore trouble and distress of heart and with many tears, not to give you pain, but to let you see how intense a love I have for you.
5 Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás.
Now whoever has caused the pain has not so much pained me, as he has, to some extent – not to be too severe – pained every one of you.
6 Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,
The man to whom I refer has been sufficiently punished by the penalty inflicted by the majority of you;
7 Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.
so that now you must take the opposite course, and forgive and encourage him, or else he may be overwhelmed by the intensity of his pain.
8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
So I entreat you to assure him of your love.
9 Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
I had this further object, also, in what I wrote – to find out whether you might be relied on to be obedient in everything.
10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
Anyone you forgive, I forgive them, too. Indeed, for my part, whatever I have forgiven (if I have had to forgive anything), I have forgiven for your sakes, in the presence of Christ,
11 Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.
so as to prevent Satan from taking advantage of us; for we are not ignorant of his devices.
12 Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.
When I went to the district round Troas to tell the good news of the Christ, even though there was an opening for serving the Master,
13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
I could get no peace of mind because I failed to find Titus, my friend; so I took leave of the people there, and went on to Macedonia.
14 Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
All thanks to God, who, through our union with the Christ, leads us in one continual triumph, and uses us to spread the sweet perfume of the knowledge of him in every place.
15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
For we are the fragrance of Christ ascending to God – both among those who are in the path of salvation and among those who are in the path to ruin.
16 Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
To the latter we are a stench which arises from death and tells of death; to the former a fragrance which arises from life and tells of life. But who is equal to such a task?
17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.
Unlike many people, we are not in the habit of making profit out of God’s message; but in all sincerity, and bearing God’s commission, we speak before him in union with Christ.
