Salmos 17

1 Oye, o! Jehová, la justicia; está atento a mi clamor: escucha mi oración, hecha sin labios de engaño.

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

2 De delante de tu rostro salga mi juicio: vean tus ojos la rectitud.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

3 Tú has probado mi corazón; me has visitado de noche; refinásteme, y no hallaste: lo que pensé no pasó mi boca.

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

4 Para las obras humanas, por la palabra de tus labios yo observé los caminos del violento.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

5 Sustenta mis pasos en tus caminos, porque mis pies no resbalen.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6 Yo te he invocado, por cuanto tú me oyes, o! Dios; inclina a mí tu oreja, oye mi palabra.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

7 Haz maravillosas tus misericordias, salvador de los que en ti confían, de los que se levantan contra tu diestra.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

8 Guárdame como a lo negro de la niñeta del ojo, escóndeme con la sombra de tus alas.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

9 De delante de los malos que me oprimieron: de mis enemigos que me cercan por la vida.

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

10 Cerrados con su grosura: con su boca hablan soberbiamente.

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

11 Nuestros pasos nos han cercado ahora: ponen sus ojos para tender nos a tierra;

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12 Parecen al león que desea hacer presa: y al leoncillo que está escondido.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

13 Levántate, o! Jehová; anticipa su rostro: póstrale: escapa mi alma del malo con tu espada;

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

14 De los varones con tu mano, o! Jehová: de los varones de mundo cuya parte es en esta vida: cuyo vientre hinches de tu tesoro: hartan sus hijos, y dejan la resta a sus chiquitos.

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

15 Yo en justicia veré tu rostro: hartarme he cuando despertare a tu semejanza.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.