Luka 22
1 Bližal se je pa praznik presnih kruhov, kteri se imenuje Velika noč.
Přiblížily se Velikonoce.
2 In gledali so véliki duhovni in pismarji, kako bi ga umorili; kajti bali so se ljudstva.
Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
3 Pa vnide satan v Juda s priimkom Iškarijana, kteri je bil iz števila dvanajsterih;
Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,
4 Ter odide, in dogovorí se z vélikimi duhovni in starešinami tempeljna, kako jim ga bo izdal.
odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.
5 In razveselé se, in obrekó mu dati denarja.
Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.
6 In obrekel se je, in iskal je pripravnega časa, da jim ga izdá brez ljudstva.
Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
7 Pride pa dan presnih kruhov, ko je bilo treba velikonočno jagnje klati.
Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.
8 Ter pošlje Petra in Janeza, govoreč: Pojdita, pripravita nam velikonočno jagnje, da jemo.
Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.
9 Ona mu pa rečeta: Kje hočeš, da pripraviva?
Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“
10 A on jima reče: Glej, ko vnideta v mesto, srečal vaju bo človek, kteri ponese vrč vode; pojdita za njim v hišo, v ktero vnide,
Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:
11 In recita hišnemu gospodarju: Učenik ti pravi: Kje je gostilnica, kjer bom jedel velikonočno jagnje z učenci svojimi?
‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘
12 In on vama bo pokazal veliko izbo pogrnjeno; tam pripravita.
Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“
13 Ter odideta in najdeta, kakor jima je bil rekel; in pripravita velikonočno jagnje.
Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
14 In ko pride čas, sede za mizo, in dvanajsteri aposteljni ž njim.
Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.
15 In reče jim: Željno sem hrepenel jesti to velikonočno jagnje z vami, predno bom trpel;
Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.
16 Kajti pravim vam, da ga ne bom več jedel, dokler se v kraljestvu Božjem ne dopolni.
Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“
17 In vzemši kelih, zahvali, in reče: Vzemite ga, in razdelite med seboj.
Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,
18 Kajti pravim vam, da ne bom pil od trtnega rodú, dokler ne pride kraljestvo Božje.
řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.
19 In vzemši kruh, zahvali, in prelomivši, dá jim govoreč: To je telo moje, ktero se za vas daje; to delajte za moj spomin.
Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“
20 Ravno tako tudi kelih po večerji, govoreč: Ta kelih je nova zaveza po krvi mojej, ktera se za vas prelija.
Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.
21 In glej, roka izdajalca mojega je z menoj na mizi.
Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.
22 In sin človečji gre, kakor je odločeno; ali gorjé človeku, kteri ga izdaja.
Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“
23 In oni začnó iskati med seboj, kdo od njih bi bil, kteri bo to storil.
Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.
24 Vname se pa tudi prepir med njimi, kdo od njih da meni, da je veči.
Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.
25 On jim pa reče: Kralji narodov tem gospodujejo, a kteri imajo oblast, imenujejo se dobrotniki.
Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.
26 Vi pa ne tako: nego kdor je največi med vami, bodi kakor najmanji; in kdor je vodnik, bodi kakor služabnik.
U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.
27 Kajti kdo je veči: kdor sedí za mizo, ali kdor streže? Ali ne ta, kdor sedí za mizo? In jaz sem med vami, kakor kdor streže.
Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.
28 A vi ste, kteri ste prebili z menoj v izkušnjavah mojih.
Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.
29 In jaz vam bom zapustil kraljestvo, kakor ga je meni oče moj zapustil,
Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,
30 Da boste jedli in pili za mizo mojo v kraljestvu mojem, in boste sedeli na prestolih in sodili dvanajstere rodove Izraelove.
abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
31 Reče pa Gospod: Simon! Simon! glej, satan vas je poželel, da bi vas presejal, kakor pšenico;
Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,
32 Ali jaz sem za te molil, naj ne izgine vera tvoja: in ti, kedar se spreobrneš, utrdi brate svoje.
ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“
33 On mu pa reče: Gospod, pripravljen sem s teboj iti v ječo in na smrt.
Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“
34 A on mu reče: Pravim ti, Peter! nocoj ne bo zapel petelin, dokler trikrat ne utajiš, da me poznaš.
Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“
35 In reče jim: Ko sem vas poslal brez mošnje in torbe in obutala, ali vam je česa zmanjkalo? Oni pa rekó: Ničesar.
Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“
36 Reče jim torej: Ali sedaj, kdor ima mošnjo, vzeme naj jo, ravno tako tudi torbo; a kdor nima, prodá naj suknjo svojo, in kupi meč.
Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.
37 Kajti pravim vam, da se mora še to pismo izpolniti na meni: "In hudodelnikom je bil prištet." Kajti to, kar je pisano za me, dopolnjuje se.
Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“
38 Oni pa rekó: Gospod, glej tu dva meča! A on jim reče: Dosti je!
Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“Ježíš odpověděl: „To stačí.“
39 Ter izide in odide po navadi na Oljsko goro; šli so pa za njim tudi učenci njegovi.
Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.
40 A ko pride na mesto, reče jim: Molite, da ne zajdete v izkušnjavo.
Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“
41 In on odstopi od njih za lučaj kamena, in pokleknivši na kolena, molil je,
Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:
42 Govoreč: Oče, ko bi hotel prenesti ta kelih mimo mene! ali ne moja volja, nego tvoja bodi.
„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“
43 Prikaže pa mu se angelj z neba, ter ga je krepčal.
Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.
44 In ko je bil v boji, molil jo gorečneje. In bil je pót njegov kakor kaplje krví, ktere so padale na zemljo.
Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.
45 In vstavši od molitve, pride k učencem svojim, in najde jih, da spé od žalosti,
Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.
46 In reče jim: Kaj spite? Vstanite! molite, da ne zajdete v izkušnjavo.
Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
47 A ko je še govoril, glej, ljudstvo; in eden dvanajsterih, kteri se je imenoval Juda, šel je pred njim, in približa se Jezusu, da ga poljubi,
Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
48 Jezus mu pa reče: Juda! s poljubom izdajaš sina človečjega?
Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“
49 Videč pa tí, kteri so bili okoli njega, kaj da bo, rekó mu: Gospod, ali naj udarimo z mečem?
Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“
50 In eden od njih udari hlapca vélikega duhovna, in odseka mu desno uho.
A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.
51 Odgovarjajoč pa Jezus, reče: Nehajte, dotlej! In dotaknivši se ušesa njegovega, uzdravi ga.
Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.
52 A vélikim duhovnom in poglavarjem tempeljna in starešinam, kteri so bili prišli nad-nj, reče Jezus: Kakor na razbojnika ste izšli nad me z meči in koli?
Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.
53 Vsak dan sem bil z vami v tempeljnu, in niste iztegnili rok na me. Ali ta je vaša ura, in oblast teme.
A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
54 In zgrabivši ga, odženó in peljejo ga v hišo vélikega duhovna; a Peter je od daleč šel za njim.
Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.
55 In ko so bili zanetili ogenj sredi dvorišča, in so vkupej sedli, sede Peter med-nje.
Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.
56 Ugledavši ga pa ena dekla, da sedí pri ognji, ozrê se na-nj, in reče: Tudi ta je bil ž njim.
Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“
57 A on ga zatají, govoreč: Žena! nisem ga videl.
Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“
58 In malo po tem ga ugleda drugi, in reče: Tudi ti si izmed njih. A Peter reče: Človek! nisem.
Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“Petr řekl: „To se mýlíte.“
59 In eno ura ali kaj po tem trdil je nekdo drugi, govoreč: Zares, tudi ta je bil ž njm; saj je tudi Galilejec.
Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“
60 Ali Peter reče: Človek! ne vém, kaj praviš. In precej, ko je še govoril, zapoje petelin.
Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“Než to dořekl, zakokrhal kohout.
61 In obrnivši se Gospod, pogleda na Petra; in spomene se Peter besede Gospodove, kakor mu je bil rekel: Predno bo petelin zapel, zatajil me boš trikrat.
A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“
62 In Peter izide ven, in razjoka se britko.
Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.
63 In možjé, kteri so držali Jezusa, zasmehovali so ga in bíli.
Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.
64 In zakrivši ga, bíli so ga po obrazu, in vpraševali so ga, govoreč: Prerokuj, kdo te je udaril?
Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“
65 In drugega veliko so preklinjajoč govorili zoper njega.
A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
66 In ko napoči jutro, zberó se starešine ljudstva, in véliki duhovni in pismarji, in odpeljejo ga v sodišče svoje, govoreč: Če si ti Kristus? povéj nam.
Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“
67 Pa jim rečé; Če vam povem, nikakor ne boste verovali;
On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.
68 A če tudi vprašam, ne boste mi odgovorili, in tudi izpustili me ne boste.
A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.
69 Odslej bo sin človečji sedel na desnici moči Božje.
Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“
70 Pa rekó vsi: Ti si torej sin Božji? On jim pa reče: Vi pravite, da jaz sem.
Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“
71 A oni rekó: Kaj nam je še treba prič? saj smo sami slišali iz ust njegovih.
Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
