Job 34
1 Pronuntians itaque Eliu, etiam hæc locutus est:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Audite sapientes verba mea, et eruditi auscultate me:
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Auris enim verba probat, et guttur escas gustu diiudicat.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Iudicium eligamus nobis, et inter nos videamus quid sit melius.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Quia dixit Iob: Iustus sum, et Deus subvertit iudicium meum.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 In iudicando enim me, mendacium est: violenta sagitta mea absque ullo peccato.
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Quis est vir ut est Iob, qui bibit subsannationem quasi aquam:
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 Qui graditur cum operantibus iniquitatem, et ambulat cum viris impiis?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Dixit enim: Non placebit vir Deo, etiam si cucurrerit cum eo.
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Ideo viri cordati audite me, absit a Deo impietas, et ab Omnipotente iniquitas.
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Opus enim hominis reddet ei, et iuxta vias singulorum restituet eis.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Vere enim Deus non condemnabit frustra, nec Omnipotens subvertet iudicium.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Quem constituit alium super terram? aut quem posuit super orbem, quem fabricatus est?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Si direxerit ad eum cor suum, spiritum illius et flatum ad se trahet.
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Deficiet omnis caro simul, et homo in cinerem revertetur.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Si habes ergo intellectum, audi quod dicitur, et ausculta vocem eloquii mei.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Numquid qui non amat iudicium, sanari potest? et quomodo tu eum, qui iustus est, in tantum condemnas?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Qui dicit regi, apostata: qui vocat duces impios:
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Qui non accipit personas principum: nec cognovit tyrannum, cum disceptaret contra pauperum: opus enim manuum eius sunt universi.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Subito morientur, et in media nocte turbabuntur populi, et pertransibunt, et auferent violentum absque manu.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Oculi enim eius super vias hominum, et omnes gressus eorum considerat.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Non sunt tenebræ, et non est umbra mortis, ut abscondantur ibi qui operantur iniquitatem.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Neque enim ultra in hominis potestate est, ut veniat ad Deum in iudicium.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Conteret multos, et innumerabiles, et stare faciet alios pro eis.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Novit enim opera eorum: et idcirco inducet noctem, et conterentur.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Quasi impios percussit eos in loco videntium.
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Qui quasi de industria recesserunt ab eo, et omnes vias eius intelligere noluerunt:
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Ut pervenire facerent ad eum clamorem egeni, et audiret vocem pauperum.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Ipso enim concedente pacem, quis est qui condemnet? ex quo absconderit vultum, quis est qui contempletur eum et super gentes et super omnes homines?
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Qui regnare facit hominem hypocritam propter peccata populi.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Quia ergo ego locutus sum ad Deum, te quoque non prohibebo.
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Si erravi, tu doce me: si iniquitatem locutus sum, ultra non addam.
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Numquid a te Deus expetit eam, quia displicuit tibi? tu enim cœpisti loqui, et non ego: quod si quid nosti melius, loquere.
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Viri intelligentes loquantur mihi, et vir sapiens audiat me.
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Iob autem stulte locutus est, et verba illius non sonant disciplinam.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Pater mi, probetur Iob usque ad finem: ne desinas ab homine iniquitatis.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Quia addit super peccata sua blasphemiam, inter nos interim constringatur: et tunc ad iudicium provocet sermonibus suis Deum.
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
