Proverbi 21

1 Il cuore del re, nella mano dell’Eterno, è come un corso d’acqua; egli lo volge dovunque gli piace.

Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

2 Tutte le vie dell’uomo gli paion diritte, ma l’Eterno pesa i cuori.

Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest.

3 Praticare la giustizia e l’equità è cosa che l’Eterno preferisce ai sacrifizi.

Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.

4 Gli occhi alteri e il cuor gonfio, lucerna degli empi, sono peccato.

Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.

5 I disegni dell’uomo diligente menano sicuramente all’abbondanza, ma chi troppo s’affretta non fa che cader nella miseria.

Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.

6 I tesori acquistati con lingua bugiarda sono un soffio fugace di gente che cerca la morte.

Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

7 La violenza degli empi li porta via, perché rifiutano di praticare l’equità.

Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.

8 La via del colpevole è tortuosa, ma l’innocente opera con rettitudine.

Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.

9 Meglio abitare sul canto d’un tetto, che una gran casa con una moglie rissosa.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

10 L’anima dell’empio desidera il male; il suo amico stesso non trova pietà agli occhi di lui.

Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.

11 Quando il beffardo è punito, il semplice diventa savio; e quando s’istruisce il savio, egli acquista scienza.

Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.

12 Il Giusto tien d’occhio la casa dell’empio, e precipita gli empi nelle sciagure.

Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.

13 Chi chiude l’orecchio al grido del povero, griderà anch’egli, e non gli sarà risposto.

Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.

14 Un dono fatto in segreto placa la collera, e un regalo dato di sottomano, l’ira violenta.

Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.

15 Far ciò ch’è retto è una gioia per il giusto, ma è una rovina per gli artefici d’iniquità.

Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.

16 L’uomo che erra lungi dalle vie del buon senso, riposerà nell’assemblea dei trapassati.

Èlověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.

17 Chi ama godere sarà bisognoso, chi ama il vino e l’olio non arricchirà.

Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.

18 L’empio serve di riscatto al giusto; e il perfido, agli uomini retti.

Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.

19 Meglio abitare in un deserto, che con una donna rissosa e stizzosa.

Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

20 In casa del savio c’è dei tesori preziosi e dell’olio, ma l’uomo stolto dà fondo a tutto.

Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.

21 Chi ricerca la giustizia e la bontà troverà vita, giustizia e gloria.

Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.

22 Il savio dà la scalata alla città dei forti, e abbatte il baluardo in cui essa confidava.

Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho.

23 Chi custodisce la sua bocca e la sua lingua preserva l’anima sua dalle distrette.

Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.

24 Il nome del superbo insolente è: beffardo; egli fa ogni cosa con furore di superbia.

Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.

25 I desideri del pigro l’uccidono perché le sue mani rifiutano di lavorare.

Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati.

26 C’è chi da mane a sera brama avidamente, ma il giusto dona senza mai rifiutare.

Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.

27 Il sacrifizio dell’empio è cosa abominevole; quanto più se l’offre con intento malvagio!

Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.

28 Il testimonio bugiardo perirà, ma l’uomo che ascolta potrà sempre parlare.

Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude.

29 L’empio fa la faccia tosta, ma l’uomo retto rende ferma la sua condotta.

Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou.

30 Non c’è sapienza, non intelligenza, non consiglio che valga contro l’Eterno.

Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu.

31 Il cavallo è pronto per il dì della battaglia, ma la vittoria appartiene all’Eterno.

Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.