< Προς Τιτον 3 >

1 Ὑπομίμνησκε αὐτοὺς ἀρχαῖς ἐξουσίαις ὑποτάσσεσθαι, πειθαρχεῖν, πρὸς πᾶν ἔργον ἀγαθὸν ἑτοίμους εἶναι,
Fakamanatuʻi ʻakinautolu ke nau anganofo ki he ngaahi tuʻi mo e kau pule, ke nau talangofua ki he kau fakamaau, ke tali teu pe ki he ngaahi ngaue lelei kotoa pē;
2 μηδένα βλασφημεῖν, ἀμάχους εἶναι, ἐπιεικεῖς, πᾶσαν ἐνδεικνυμένους πραΰτητα πρὸς πάντας ἀνθρώπους.
Ke ʻoua naʻa lauʻikovi ha tokotaha, ʻoua naʻa fakakikihi, kae angavaivai, ʻo fakahā ʻae angamalū kotoa pē ki he kakai kotoa pē.
3 ἦμεν γάρ ποτε καὶ ἡμεῖς ἀνόητοι, ἀπειθεῖς, πλανώμενοι, δουλεύοντες ἐπιθυμίαις καὶ ἡδοναῖς ποικίλαις, ἐν κακίᾳ καὶ φθόνῳ διάγοντες, στυγητοί, μισοῦντες ἀλλήλους·
He ko kitautolu foki naʻa tau vale ʻi muʻa, ʻo talangataʻa, mo kākāʻia, pea moʻua ki he ngaahi holi kovi mo e ngaahi meʻa fakamālie kehekehe, ʻo moʻui ʻi he fasituʻu mo e meheka, ko e fehiʻanekina mo e fetāufehiʻaʻaki.
4 ὅτε δὲ ἡ χρηστότης καὶ ἡ φιλανθρωπία ἐπεφάνη τοῦ σωτῆρος ἡμῶν θεοῦ,
Kae hili hono fakahā mai ʻae angalelei mo e ʻaloʻofa ʻae ʻOtua, ko hotau Fakamoʻui, ki he tangata,
5 οὐκ ἐξ ἔργων τῶν ἐν δικαιοσύνῃ ἃ ἐποιήσαμεν ἡμεῖς, ἀλλὰ κατὰ τὸ αὐτοῦ ἔλεος ἔσωσεν ἡμᾶς διὰ λουτροῦ παλιγγενεσίας καὶ ἀνακαινώσεως πνεύματος ἁγίου,
Naʻe ʻikai ʻi he ngaahi ngaue ʻoe māʻoniʻoni naʻa tau fai, kae fakatatau mo ʻene ʻofa mataʻataʻatā pe, kuo ne fakamoʻui ʻakitautolu, ʻi he fufulu ʻoe fakatupu foʻou, mo e fakafoʻou ʻe he Laumālie Māʻoniʻoni;
6 οὗ ἐξέχεεν ἐφ᾽ ἡμᾶς πλουσίως, διὰ Ἰησοῦ χριστοῦ τοῦ σωτῆρος ἡμῶν,
‌ʻAia naʻa ne lilingi ʻo lahi ʻaupito kiate kitautolu ia Sisu Kalaisi, ko hotau Fakamoʻui;
7 ἵνα δικαιωθέντες τῇ ἐκείνου χάριτι, κληρονόμοι γενηθῶμεν κατ᾽ ἐλπίδα ζωῆς αἰωνίου. (aiōnios g166)
Koeʻuhi ʻi he fakatonuhia ʻakitautolu ʻi heʻene ʻofa, ʻe ngaohi ai ʻakitautolu ko e fānau hoko, ʻo taau mo e ʻamanaki lelei, ki he moʻui taʻengata. (aiōnios g166)
8 πιστὸς ὁ λόγος, καὶ περὶ τούτων βούλομαί σε διαβεβαιοῦσθαι, ἵνα φροντίζωσιν καλῶν ἔργων προΐστασθαι οἱ πεπιστευκότες θεῷ· ταῦτά ἐστιν καλὰ καὶ ὠφέλιμα τοῖς ἀνθρώποις.
Ko e tala moʻoni eni, pea ko hoku loto ke ke fakapapau maʻuaipē ʻae ngaahi meʻa ni, koeʻuhi ko kinautolu kuo tui ki he ʻOtua, ke nau loto tokanga ke fai ʻae ngaahi ngaue lelei. ʻOku lelei mo ʻaonga ʻae ngaahi meʻa ni ki he kakai.
9 μωρὰς δὲ ζητήσεις καὶ γενεαλογίας καὶ ἔρεις καὶ μάχας νομικὰς περιΐστασο· εἰσὶν γὰρ ἀνωφελεῖς καὶ μάταιοι.
Ka ke tekeʻi ʻae ngaahi fehuʻi launoa, mo e tala hohoko, mo e fakakikihi, mo e ngaahi fekeʻikeʻi ʻi he fono; he ʻoku taʻeʻaonga ia mo vaʻinga.
10 αἱρετικὸν ἄνθρωπον μετὰ μίαν καὶ δευτέραν νουθεσίαν παραι τοῦ,
Ko e tangata fakatupu mavahevahe, hili ʻa hono akonakiʻi ʻo liunga taha mo liunga ua, tukuange ia;
11 εἰδὼς ὅτι ἐξέστραπται ὁ τοιοῦτος, καὶ ἁμαρτάνει ὢν αὐτοκατάκριτος.
‌ʻI he ʻilo ko ia ʻoku pehē, kuo fakahē ia, pea ʻoku fai angahala, pea kuo tukuakiʻi ia ʻiate ia pe.
12 Ὅταν πέμψω Ἀρτεμᾶν πρός σε ἢ Τυχικόν, σπούδασον ἐλθεῖν πρός με εἰς Νικόπολιν· ἐκεῖ γὰρ κέκρικα παραχειμάσαι.
‌ʻO kau ka fekau atu ʻa ʻAtima kiate koe, pe ko Tikiko, ke ke ʻahiʻahi ke ke fakatoʻotoʻo ke haʻu kiate au ʻi Nikopoli: he kuopau pe hoku loto ke nofo ki ai ʻi he faʻahitaʻu momoko.
13 Ζηνᾶν τὸν νομικὸν καὶ Ἀπολλὼ σπουδαίως πρόπεμψον, ἵνα μηδὲν αὐτοῖς λείπῃ.
Ke ke tokoni lelei pe kia Senasi ko e akonaki ʻi he fono, mo ʻApolosi, ʻi hona fononga, ke ʻoua te na masiva ʻi ha meʻa.
14 μανθανέτωσαν δὲ καὶ οἱ ἡμέτεροι καλῶν ἔργων προΐστασθαι εἰς τὰς ἀναγκαίας χρείας, ἵνα μὴ ὦσιν ἄκαρποι.
Pea ke ʻilo ʻekinautolu ʻoku ʻotautolu foki, ke fai ʻae ngaahi ngaue lelei, ke maʻu ai ʻaia ʻoku ʻaonga, koeʻuhi ke ʻoua naʻa taʻefua ai ʻakinautolu.
15 Ἀσπάζονταί σε οἱ μετ᾽ ἐμοῦ πάντες. ἄσπασαι τοὺς φιλοῦντας ἡμᾶς ἐν πίστει. Ἡ χάρις μετὰ πάντων ὑμῶν. ΠΡΟΣ ΤΙΤΟΝ.
Ko kinautolu kotoa pē ʻoku ʻiate au, ʻoku nau ʻofa atu kiate koe. ʻOfa atu kiate kinautolu ʻoku ʻofa kiate kitautolu ʻi he tui. Ke ʻiate kimoutolu kotoa pē ʻae ʻaloʻofa. ʻEmeni.

< Προς Τιτον 3 >