< Προς Θεσσαλονικεις Α΄ 2 >

1 Αὐτοὶ γὰρ οἴδατε, ἀδελφοί, τὴν εἴσοδον ἡμῶν τὴν πρὸς ὑμᾶς, ὅτι οὐ κενὴ γέγονεν·
He ʻoku ʻilo ʻekimoutolu, ʻe kāinga, ko ʻemau hoko atu kiate kimoutolu, naʻe ʻikai taʻeʻaonga ia:
2 ἀλλὰ προπαθόντες καὶ ὑβρισθέντες καθὼς οἴδατε ἐν Φιλίπποις, ἐπαῤῥησιασάμεθα ἐν τῷ θεῷ ἡμῶν λαλῆσαι πρὸς ὑμᾶς τὸ εὐαγγέλιον τοῦ θεοῦ ἐν πολλῷ ἀγῶνι.
Kae hili ʻemau tomuʻa mamahi, mo homau ngaohikoviʻi ʻaupito, ʻi Filipai, ʻaia ʻoku mou ʻilo, naʻa mau mālohi ʻi homau ʻOtua ke leaʻaki kiate kimoutolu ʻae ongoongolelei ʻoe ʻOtua lolotonga ʻae fakatanga lahi.
3 ἡ γὰρ παράκλησις ἡμῶν οὐκ ἐκ πλάνης οὐδὲ ἐξ ἀκαθαρσίας οὐδὲ ἐν δόλῳ·
He naʻe ʻikai ʻi he kākā ʻemau akonaki, pe ʻi he taʻemāʻoniʻoni, pe ʻi he fakaoloolo:
4 ἀλλὰ καθὼς δεδοκιμάσμεθα ὑπὸ τοῦ θεοῦ πιστευθῆναι τὸ εὐαγγέλιον, οὕτως λαλοῦμεν, οὐχ ὡς ἀνθρώποις ἀρέσκοντες, ἀλλὰ θεῷ τῷ δοκιμάζοντι τὰς καρδίας ἡμῶν.
Ka ʻi heʻene lelei ki he ʻOtua ke tuku kiate kimautolu ʻae ongoongolelei, ko ia ʻoku pehē ai ʻemau lea; ʻo ʻikai ko e fakafiemālie ki he kakai, ka ko e ʻOtua, ʻaia ʻoku ne ʻahiʻahiʻi homau loto.
5 οὔτε γάρ ποτε ἐν λόγῳ κολακείας ἐγενήθημεν, καθὼς οἴδατε, οὔτε ἐν προφάσει πλεονεξίας, θεὸς μάρτυς·
He ʻoku mou ʻilo, naʻe ʻikai te mau ngāueʻaki ʻae lea fakalai ʻi ha kuonga ʻe taha, pe ko e kofu ʻoe manumanu; ko e fakamoʻoni ʻae ʻOtua:
6 οὔτε ζητοῦντες ἐξ ἀνθρώπων δόξαν, οὔτε ἀφ᾽ ὑμῶν οὔτε ἀπ᾽ ἄλλων,
Pea naʻe ʻikai te mau kumi ha fakamālō mei he tangata, pe meiate kimoutolu, pe mei ha niʻihi kehe, ka naʻe ngofua pe ke mau fakamāfasia ʻakimoutolu, ʻo taau mo e kau ʻaposetolo ʻo Kalaisi.
7 δυνάμενοι ἐν βάρει εἶναι, ὡς χριστοῦ ἀπόστολοι· ἀλλὰ ἐγενήθημεν ἤπιοι ἐν μέσῳ ὑμῶν, ὡς ἐὰν τροφὸς θάλπῃ τὰ ἑαυτῆς τέκνα,
Ka naʻa mau ʻiate kimoutolu ʻi he angavaivai, ʻio, ʻo hangē ko e tauhi ʻoku ne tauhi ʻofa ʻene fānau:
8 οὕτως ὁμειρόμενοι ὑμῶν εὐδοκοῦμεν μεταδοῦναι ὑμῖν οὐ μόνον τὸ εὐαγγέλιον τοῦ θεοῦ, ἀλλὰ καὶ τὰς ἑαυτῶν ψυχάς, διότι ἀγαπητοὶ ἡμῖν ἐγενήθητε.
Pea ʻi he ʻemau tokanga ʻofa kiate kimoutolu, naʻa mau loto ke ʻatu kiate kimoutolu, ʻikai ko e ongoongolelei ʻoe ʻOtua pe, ka ko ʻemau moʻui foki, koeʻuhi ko e ʻofeina lahi ʻakimoutolu kiate kimautolu.
9 μνημονεύετε γάρ, ἀδελφοί, τὸν κόπον ἡμῶν καὶ τὸν μόχθον· νυκτὸς καὶ ἡμέρας ἐργαζόμενοι, πρὸς τὸ μὴ ἐπιβαρῆσαί τινα ὑμῶν, ἐκηρύξαμεν εἰς ὑμᾶς τὸ εὐαγγέλιον τοῦ θεοῦ.
He ʻoku mou manatu, ʻe kāinga, ʻemau ngaue mo e ongosia: ko e meʻa ʻi he ngaue ʻi he pō mo e ʻaho, koeʻuhi ke ʻoua naʻa mau fakamasiva ha tokotaha ʻiate kimoutolu, pea naʻa mau malangaʻaki ʻae ongoongolelei ʻoe ʻOtua kiate kimoutolu.
10 ὑμεῖς μάρτυρες καὶ ὁ θεός, ὡς ὁσίως καὶ δικαίως καὶ ἀμέμπτως ὑμῖν τοῖς πιστεύουσιν ἐγενήθημεν,
Ko e kau fakamoʻoni ʻakimoutolu, mo e ʻOtua foki, ki heʻemau ʻulungāanga māʻoniʻoni mo totonu mo taʻehalaia ʻiate kimoutolu ʻoku tui:
11 καθάπερ οἴδατε, ὡς ἕνα ἕκαστον ὑμῶν ὡς πατὴρ τέκνα ἑαυτοῦ
Pea ʻoku mou ʻilo foki ʻemau enginakiʻi mo fakafiemālie mo fakapapau kiate kimoutolu kotoa pē, ʻo hangē ko e tamai ki heʻene fānau,
12 παρακαλοῦντες ὑμᾶς καὶ παραμυθούμενοι καὶ μαρτυρόμενοι εἰς τὸ περιπατεῖν ὑμᾶς ἀξίως τοῦ θεοῦ τοῦ καλοῦντος ὑμᾶς εἰς τὴν ἑαυτοῦ βασιλείαν καὶ δόξαν.
Koeʻuhi ke mou ʻaʻeva ʻo taau mo e ʻOtua, ʻaia kuo ne ui ʻakimoutolu ki hono puleʻanga mo hono nāunau.
13 Καὶ διὰ τοῦτο καὶ ἡμεῖς εὐχαριστοῦμεν τῷ θεῷ ἀδιαλείπτως, ὅτι παραλαβόντες λόγον ἀκοῆς παρ᾽ ἡμῶν τοῦ θεοῦ, ἐδέξασθε οὐ λόγον ἀνθρώπων ἀλλὰ καθώς ἐστιν ἀληθῶς λόγον θεοῦ, ὃς καὶ ἐνεργεῖται ἐν ὑμῖν τοῖς πιστεύουσιν.
Ko e meʻa ko ia ʻoku mau fakafetaʻi taʻetuku ai foki ki he ʻOtua, koeʻuhi, ʻi hoʻomou maʻu ʻae folofola ʻae ʻOtua ʻaia ne mou fanongo ai ʻiate kimautolu, naʻe ʻikai te mou maʻu ia ʻo hangē ko e lea ʻae tangata, kae hangē ko ia ʻoku moʻoni, ko e folofola ʻae ʻOtua, ʻaia ʻoku ngaue ʻaonga foki kiate kimoutolu ʻoku tui.
14 ὑμεῖς γὰρ μιμηταὶ ἐγενήθητε, ἀδελφοί, τῶν ἐκκλησιῶν τοῦ θεοῦ τῶν οὐσῶν ἐν τῇ Ἰουδαίᾳ ἐν χριστῷ Ἰησοῦ, ὅτι τὰ αὐτὰ ἐπάθετε καὶ ὑμεῖς ὑπὸ τῶν ἰδίων συμφυλετῶν, καθὼς καὶ αὐτοὶ ὑπὸ τῶν Ἰουδαίων,
He naʻa mou hoko, ʻe kāinga, ko e kau faʻifaʻitaki ki he ngaahi siasi ʻoe ʻOtua ʻi Siutea ʻoku ʻia Kalaisi Sisu: he naʻa mou kātaki ʻae ngaahi meʻa pehē ʻi he kakai ʻi homou fonua foki, ʻo hangē ko kinautolu ʻi he kakai Siu:
15 τῶν καὶ τὸν κύριον ἀποκτεινάντων Ἰησοῦν καὶ τοὺς προφήτας, καὶ ἡμᾶς ἐκδιωξάντων, καὶ θεῷ μὴ ἀρεσκόντων καὶ πᾶσιν ἀνθρώποις ἐναντίων,
‌ʻAkinautolu naʻe tāmateʻi ʻae ʻEiki ko Sisu, mo honau kau palōfita foki, pea kuo nau fakatangaʻi ʻakimautolu; pea ʻoku ʻikai te nau lelei ki he ʻOtua, pea ʻoku nau fai kehe mo e kakai kotoa pē:
16 κωλυόντων ἡμᾶς τοῖς ἔθνεσιν λαλῆσαι ἵνα σωθῶσιν, εἰς τὸ ἀναπληρῶσαι αὐτῶν τὰς ἁμαρτίας πάντοτε· ἔφθασεν δὲ ἐπ᾽ αὐτοὺς ἡ ὀργὴ εἰς τέλος.
‌ʻOku nau taʻofi ʻemau lea ki he ngaahi Senitaile koeʻuhi ke nau moʻui, ko e meʻa ke fakakakato ai ʻenau ngaahi angahala: he kuo hoko hono lahi ʻoe houhau kiate kinautolu.
17 Ἡμεῖς δέ, ἀδελφοί, ἀπορφανισθέντες ἀφ᾽ ὑμῶν πρὸς καιρὸν ὥρας, προσώπῳ οὐ καρδίᾳ, περισσοτέρως ἐσπουδάσαμεν τὸ πρόσωπον ὑμῶν ἰδεῖν ἐν πολλῇ ἐπιθυμίᾳ.
Ka ko kimautolu, ʻe kāinga, kuo mavahe meiate kimoutolu ʻi he kuonga siʻi ʻi he sino, kae ʻikai ʻi he loto, kuo lahi hake ʻaupito ai ʻemau ʻahiʻahi mo holi lahi ke mamata ki homou mata.
18 διότι ἠθελήσαμεν ἐλθεῖν πρὸς ὑμᾶς, ἐγὼ μὲν Παῦλος καὶ ἅπαξ καὶ δίς, καὶ ἐνέκοψεν ἡμᾶς ὁ σατανᾶς.
Ko ia naʻa mau fie ʻalu atu ai kiate kimoutolu, ʻio, ko au Paula, ʻo liunga taha mo liunga ua; ka naʻe taʻofi ʻakimoutolu ʻe Sētane.
19 τίς γὰρ ἡμῶν ἐλπὶς ἢ χαρὰ ἢ στέφανος καυχήσεως; ἢ οὐχὶ καὶ ὑμεῖς, ἔμπροσθεν τοῦ κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ ἐν τῇ αὐτοῦ παρουσίᾳ;
He ko e hā ʻemau ʻamanaki lelei, pe fiefia, pe ko e polepole ʻoe fiefia? ʻIkai ko kimoutolu foki ʻi he ʻao ʻo hotau ʻEiki ko Sisu Kalaisi ʻi heʻene hāʻele mai?
20 ὑμεῖς γάρ ἐστε ἡ δόξα ἡμῶν καὶ ἡ χαρά.
He ko homau vikivikiʻanga ʻakimoutolu mo ʻemau fiefia.

< Προς Θεσσαλονικεις Α΄ 2 >