Sprueche 19

1 Ein Armer, der in seiner Frömmigkeit wandelt, ist besser denn ein Verkehrter mit seinen Lippen, der doch ein Narr ist.

Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

2 Wo man nicht mit Vernunft handelt, da geht's nicht wohl zu; und wer schnell ist mit Füßen, der tut sich Schaden.

Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

3 Die Torheit eines Menschen verleitet seinen Weg, und doch tobt sein Herz wider den HERRN.

Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

4 Gut macht viele Freunde; aber der Arme wird von seinen Freunden verlassen.

Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

5 Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft; und wer Lügen frech redet, wird nicht entrinnen.

Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

6 Viele schmeicheln der Person des Fürsten; und alle sind Freunde des, der Geschenke gibt.

Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

7 Den Armen hassen alle seine Brüder; wie viel mehr halten sich seine Freunde von ihm fern! Und wer sich auf Worte verläßt, dem wird nichts.

Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

8 Wer klug wird, liebt sein Leben; und der Verständige findet Gutes.

Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

9 Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft; und wer frech Lügen redet, wird umkommen.

Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

10 Dem Narren steht nicht wohl an, gute Tage haben, viel weniger einem Knecht, zu herrschen über Fürsten.

Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

11 Wer geduldig ist, der ist ein kluger Mensch, und ist ihm eine Ehre, daß er Untugend überhören kann.

Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

12 Die Ungnade des Königs ist wie das Brüllen eines jungen Löwen; aber seine Gnade ist wie der Tau auf dem Grase.

Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

13 Ein törichter Sohn ist seines Vaters Herzeleid, und ein zänkisches Weib ein stetiges Triefen.

Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

14 Haus und Güter vererben die Eltern; aber ein vernünftiges Weib kommt vom HERRN.

Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

15 Faulheit bringt Schlafen, und eine lässige Seele wird Hunger leiden.

Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

16 Wer das Gebot bewahrt, der bewahrt sein Leben; wer aber seines Weges nicht achtet, wird sterben.

Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

17 Wer sich des Armen erbarmt, der leihet dem HERRN; der wird ihm wieder Gutes vergelten.

Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

18 Züchtige deinen Sohn, solange Hoffnung da ist; aber laß deine Seele nicht bewegt werden, ihn zu töten.

Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

19 Großer Grimm muß Schaden leiden; denn willst du ihm steuern, so wird er noch größer.

Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

20 Gehorche dem Rat, und nimm Zucht an, daß du hernach weise seiest.

Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

21 Es sind viel Anschläge in eines Mannes Herzen; aber der Rat des HERRN besteht.

Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

22 Ein Mensch hat Lust an seiner Wohltat; und ein Armer ist besser denn ein Lügner.

Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

23 Die Furcht des HERRN fördert zum Leben, und wird satt bleiben, daß kein Übel sie heimsuchen wird.

Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

24 Der Faule verbirgt seine Hand im Topf und bringt sie nicht wieder zum Munde.

Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

25 Schlägt man den Spötter, so wird der Unverständige klug; straft man einen Verständigen, so wird er vernünftig.

Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

26 Wer Vater verstört und Mutter verjagt, der ist ein schändliches und verfluchtes Kind.

Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

27 Laß ab, mein Sohn, zu hören die Zucht, und doch abzuirren von vernünftiger Lehre.

Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

28 Ein loser Zeuge spottet des Rechts, und der Gottlosen Mund verschlingt das Unrecht.

Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

29 Den Spöttern sind Strafen bereitet, und Schläge auf der Narren Rücken.

Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.