Sprueche 8

1 Wohlan, die Weisheit ruft, und die Einsicht läßt ihre Stimme erschallen.

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Oben auf den Höhen am Wege, mitten auf den Steigen hat sie sich aufgestellt.

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 Neben den Thoren, wo die Stadt sich öffnet, am Eingange der Pforten ertönen ihre Rufe:

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 An euch, ihr Männer, ergeht mein Ruf, und meine Stimme an die Menschenkinder.

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Begreift, ihr Einfältigen, Gescheidheit, und ihr Thoren, begreift Verstand!

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Hört zu, denn was edel ist, will ich reden, und meine Lippen sollen sich öffnen zu dem, was recht ist.

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Denn Wahrheit redet mein Gaumen, aber Gottlosigkeit ist meinen Lippen ein Greuel.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Rechtbeschaffen sind alle Reden meines Mundes; in ihnen ist nichts Hinterlistiges oder Falsches.

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Insgesamt sind sie klar für den Verständnisvollen und einfach für die zur Erkenntnis Gelangten.

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Nehmt meine Zucht lieber an als Silber und Erkenntnis lieber als auserlesenes Gold.

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Denn die Weisheit ist köstlicher als Korallen, und keinerlei Kleinode kommen ihr gleich.

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Ich, die Weisheit, habe Gescheidheit inne und verfüge über umsichtige Erkenntnis.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Jahwe fürchten ist Hassen des Bösen; Hoffart, Hochmut und bösen Wandel, sowie den Mund der Verkehrtheit hasse ich.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Mein ist Rat und Tüchtigkeit; ich bin Einsicht, mein ist Stärke.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Durch mich üben die Könige Königsmacht, und beschließen die Gewaltigen, was recht ist.

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Durch mich üben die Herrscher Herrscheracht und die Edlen, alle Richter auf Erden.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Ich habe lieb, die mich lieb haben, und die nach mir suchen, werden mich finden.

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Reichtum und Ehre sind bei mir, uraltes Gut und Gerechtigkeit.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Meine Frucht ist köstlicher als Edelmetall und Feingold, und mein Ertrag wertvoller als auserlesenes Silber.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Auf dem Pfade der Gerechtigkeit wandle ich, mitten auf den Steigen des Rechts,

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 daß ich denen, die mich lieb haben, Besitztum zu eigen gebe und ihre Schatzkammern fülle.

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Jahwe schuf mich als den Anfang seiner Wege, als erstes seiner Werke, vorlängst.

Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Von Ewigkeit her bin ich eingesetzt, zu Anbeginn, seit dem Ursprunge der Erde.

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Als die Urfluten noch nicht waren, wurde ich geboren, als es noch keine Quellen gab, reich an Wasser.

Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Ehe die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln wurde ich geboren,

Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 ehe er noch Land und Fluren geschaffen hatte und die Masse der Schollen des Erdkreises.

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Als er den Himmel herstellte, war ich dabei, als er die Wölbung über dem Ocean festsetzte,

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 als er die Wolken droben festigte, als Haltung gewannen die Quellen des Oceans,

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 als er dem Meere seine Schranke setzte, daß die Wasser seinen Befehl nicht überschreiten durften, als er die Grundfesten der Erde feststellte:

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 da war ich ihm als Werkmeisterin zur Seite; da war ich ganz Entzücken Tag für Tag, spielend geschäftig vor ihm zu jeder Zeit,

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 spielend auf seinem Erdenrund, und hatte mein Entzücken an den Menschenkindern.

Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 Nun denn, ihr Söhne, gehorcht mir! Denn: wohl denen, die meine Wege einhalten!

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Hört auf Zucht, daß ihr weise werdet, und schlagt sie nicht in den Wind.

Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Wohl dem Menschen, der mir gehorcht, so daß er Tag für Tag an meinen Thüren wacht, indem er die Pfosten meiner Thore hütet.

Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Denn wer mich findet, der findet Leben und erlangt Wohlgefallen von Jahwe.

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Wer mich aber verfehlt, der frevelt gegen sich selbst; alle, die mich hassen, wollen den Tod.

Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.