Sprueche 13

1 Ein weiser Sohn gehorcht des Vaters Zucht, aber ein Spötter hört kein Schelten.

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

2 Von seines Mundes Frucht genießt einer Gutes; aber der Treulosen Verlangen ist Gewaltthat.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

3 Wer seinen Mund hütet, der bewahrt sein Leben; wer seine Lippen aufreißt, dem droht Einsturz.

Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

4 Es läßt sich gelüsten, jedoch vergeblich, die Seele des Faulen, aber der Fleißigen Seele wird reich gelabt.

Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

5 Der Fromme haßt falsches Wesen, aber der Gottlose handelt schandbar und schimpflich.

Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

6 Die Gerechtigkeit behütet unsträflichen Wandel, aber die Gottlosigkeit bringt die Sünder zu Fall.

Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

7 Mancher stellt sich reich und hat gar nichts; mancher stellt sich arm und hat doch großes Gut.

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

8 Lösegeld für eines Mannes Leben ist sein Reichtum, aber der Arme bekommt keine Drohung zu hören.

Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

9 Das Licht der Frommen scheint fröhlich, aber der Gottlosen Leuchte erlischt.

Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

10 Durch Übermut richtet man nichts als Zank an, aber bei denen, die sich raten lassen, ist Weisheit.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

11 Erhastetes Vermögen mindert sich, wer aber händeweis sammelt, der vermehrt.

Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

12 Lang hingezogenes Harren macht das Herz krank, aber ein Baum des Lebens ist der erfüllte Wunsch.

Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

13 Wer das Wort verachtet, muß ihm dafür haften, wer aber Scheu vor dem Gebot hat, empfängt seinen Lohn.

Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

14 Des Weisen Lehre ist ein Born des Lebens, daß man die Fallstricke des Todes meide.

Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

15 Feine Klugheit schafft Gunst, aber der Treulosen Weg führt zu ihrem eigenen Verderben.

Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

16 Der Kluge thut alles mit Verstand, ein Thor aber kramt Narrheit aus.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

17 Ein gottloser Gesandter stürzt in Unglück, aber ein treuer Bote bringt Heilung.

Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

18 Armut und Schande erlangt, wer Zucht in den Wind schlägt; wer aber Rüge beachtet, wird geehrt.

Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

19 Befriedigtes Verlangen ist der Seele süß, aber das Böse zu meiden, ist für die Thoren ein Greuel.

Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

20 Gehe mit Weisen um, so wirst du weise; wer es aber mit den Thoren hält, dem ergeht's übel.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

21 Die Sünder verfolgt Unglück, aber die Frommen erreicht Glück.

Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

22 Der Gute vererbt seine Habe auf Kindeskinder, aber des Sünders Vermögen ist dem Frommen vorbehalten.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

23 Speise in Fülle bringt der Neubruch der Armen, aber mancher wird durch seine Ungerechtigkeit hinweggerafft.

Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

24 Wer seiner Rute schont, der haßt seinen Sohn; wer ihn aber lieb hat, ist auf Züchtigung bedacht.

Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

25 Der Fromme hat zu essen, bis er satt wird, aber der Gottlosen Bauch muß Mangel leiden.

Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.