Job 9
1 Hiob antwortete und sprach:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Ja wohl, ich weiß, daß es so ist, - wie könnte der Mensch je Recht behalten gegen Gott!
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Wenn er geruhte, mit ihm zu streiten, - nicht auf eins von Tausend könnt' er ihm erwidern!
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Der weisen Sinnes und von gewaltiger Kraft ist - wer hat ihm je getrotzt und blieb unversehrt?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Er, der unvermerkt Berge versetzt, indem er sie umstürzt in seinem Grimm;
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 der die Erde aufbeben macht von ihrer Stätte, daß ihre Säulen ins Wanken geraten,
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 der der Sonne verbietet, aufzustrahlen, und die Sterne unter Siegel legt;
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 der den Himmel ausspannt allein und einher schreitet auf den Höhen des Meers,
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 der den Bären schuf, den Orion und die Pleiaden und die Kammern des Südens;
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 der große Dinge thut, die unerforschlich, und Wunder, die nicht aufzuzählen sind.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Fürwahr, er zieht an mir vorüber, aber ich sehe ihn nicht; er schwebt dahin, aber ich gewahre ihn nicht.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Rafft er hinweg, wer will ihm wehren? Wer darf zu ihm sprechen: “Was thust du da?”
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Gott wehrt nicht seinem Zorn - krümmten sich doch Rahabs Helfer unter ihm! -
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 geschweige, daß ich ihm erwidern dürfte, ihm gegenüber meine Worte wählen könnte,
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 der ich, auch wenn ich Recht habe, keine Antwort bekomme, zu meinem Widerpart um Gnade flehen muß.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Wenn ich ihn riefe und er gäbe mir Antwort, so würde ich's doch nicht glauben, daß er mich anhören werde.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Vielmehr, im Sturmwind würde er mich anschnauben und meine Wunden ohne Ursach' mehren,
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 würde mich nimmer aufatmen lassen, sondern mich sättigen mit bitterem Weh.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Gilt's Kraft des Starken, so ist er da, aber gilt's den Rechtsweg - “wer darf mich vorfordern?”
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Wär' ich im Recht - mein Mund würde mich verdammen, wäre ich unschuldig - er würde mich zum Betrüger machen!
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Unschuldig bin ich - was kümmert mich mein Leben! ich verachte mein Dasein!
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Eins ist es, drum spreche ich's aus: er bringt den Frommen wie den Frevler um!
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Wenn die Geißel jählings tötet, so lacht er über die Verzweiflung Unschuldiger.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Die Erde ist in der Frevler Hand gegeben, die Augen ihrer Richter hält er zu: wenn er nicht - wer denn sonst?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 und meine Tage eilten schneller dahin, als ein Läufer, entflohen, ohne Glück geschaut zu haben,
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 fuhren dahin wie Binsenkähne, wie ein Adler, der auf Beute stößt.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Wenn ich denke: Ich will meinen Jammer vergessen, will meinen Unmut lassen und heiter blicken,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 so schaudre ich vor allen meinen Schmerzen: ich weiß, daß du mich nicht lossprechen wirst.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Ich, ich soll schuldig sein, wozu mich da noch vergeblich abmühen?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Wenn ich mich auch mit Schnee wüsche und meine Hände mit Lauge reinigte,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 so würdest du mich in den Pfuhl eintauchen, daß meine Kleider vor mir Abscheu hätten.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Denn er ist nicht ein Mensch wie ich, daß ich ihm Antwort geben, daß wir miteinander vor Gericht treten könnten.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Kein Schiedsmann ist zwischen uns, der auf uns beide seine Hand legen könnte.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Er nehme seinen Stock von mir hinweg und lasse seinen Schrecken mich nicht ängstigen,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 so will ich reden, ohne ihn zu fürchten, denn so steht es mit meinem Innern nicht!
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
