Job 8

1 Dann antwortete Bildad von Suah und sprach:

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Wie lange willst du solches reden, und sind ein heftiger Wind deines Mundes Worte?

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Beugt etwa Gott das Recht oder beugt der Allmächtige gerechte Sache?

Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Wenn deine Kinder gegen ihn gesündigt haben, so lieferte er sie ihrem Frevel aus.

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 Wenn du dich ernstlich an Gott wendest und zum Allmächtigen um Gnade flehst, -

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 wenn du lauter und redlich bist, so wird er alsbald für dich wach werden und deine Wohnstätte in der du als Gerechter weilst, wieder herstellen.

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 Dann wird dann dein früheres Los armselig erscheinen, aber herrlich groß wird das nachmalige sein.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Denn befrage nur frühere Geschlechter und achte auf das, was ihre Väter erforschten.

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 Denn wir sind von gestern und wissen nichts, weil unsere Tage nur ein Schatten sind auf Erden.

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Sie aber werden dich belehren, dir es sagen und aus ihrer Einsicht Kunde geben.

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 “Wächst, wo kein Sumpf ist, Papyrus? Schießt Riedgras ohne Wasser auf?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 “Noch steht's in seinem frischen Trieb, wo es nicht abgeschnitten werden kann, aber vor allem Grase verdorrt es.

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 “Das ist das Ende Aller, die Gottes vergessen, und des Ruchlosen Hoffnung wird zu nichte.

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 Seine Zuversicht ist ein Sommerfaden, und ein Spinnengewebe ist's, worauf er vertraut.

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 “Er stützt sich auf sein Haus, aber es hält nicht Stand; er hält sich daran fest, doch es bleibt nicht stehn.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 “Frisch grünt er angesichts der Sonne, und über seinen Garten laufen seine Senker aus.

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 “Um Geröll verflechten sich seine Wurzeln, zwischen Steinen bohrt er sich hindurch.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 “Doch wenn er ihn wegtilgt von seinem Standort, so verleugnet ihn der: Ich sah dich nie!

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 “Sieh', das ist die Wonne seines Lebenswegs, und aus dem Staube sprossen andre auf!”

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Nein, Gott verschmäht den Frommen nicht und hält der Missethäter Hand nicht fest.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Noch wird er deinen Mund mit Lachen erfüllen und deine Lippen mit Jauchzen.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Die dich hassen, werden sich mit Schande bedecken, aber das Zelt der Frevler wird verschwunden sein.

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.