Job 34
1 Elihu hob sodann wieder an und sprach:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Hört, ihr Weisen, meine Worte, und ihr Verständigen leiht mir euer Ohr.
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Denn das Ohr prüft die Worte, wie der Gaumen die Speise kostet.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Das Rechte wollen wir ausfindig machen, gemeinsam erkennen, was gut ist.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Denn Hiob hat gesagt: “Ich bin schuldlos, doch Gott hat mir mein Recht entzogen.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Trotz meines Rechtes soll ich lügen? Mich traf ein böser Pfeil, ohne mein Verschulden.”
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Wo ist ein Mann wie Hiob, der Lästerung wie Wasser trinkt,
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 zur Genossenschaft mit Übelthätern schreitet und zum Umgang mit Frevlern?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Denn er hat gesagt: “Der Mensch hat keinen Nutzen davon, daß er mit Gott Freundschaft hält.”
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Darum, ihr Einsichtigen, hört mir zu: Ferne sei es, daß Gott Frevel übte, und der Allmächtige Unrecht!
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nein, des Menschen Thun vergilt er ihm und nach des Mannes Wandel läßt er's ihm ergehen.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Ja wahrlich, Gott handelt nicht ungerecht und der Allmächtige beugt nicht das Recht.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Wer hat ihm die Erde anvertraut? Und wer hat die ganze Welt gegründet?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Wenn er auf sich nur achtete, seinen Geist und Odem an sich zöge,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 so würde alles Fleisch miteinander vergehen, und der Mensch würde wieder zu Staub.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Hast du Verstand, so höre dies, leihe dein Ohr dem Laute meiner Worte.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Kann auch, wer das Recht haßt, die Zügel führen? Oder willst du den Gerechten, Gewaltigen ins Unrecht setzen?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Ihn, der zum König spricht: “Du Nichtswürdiger!” “du Gottloser” zu Edlen?
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Der nicht Partei für Fürsten nimmt, noch den Reichen vor dem Armen bevorzugt; denn seiner Hände Werk sind sie alle.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Augenblicklich sterben sie und mitten in der Nacht: das Volk wird aufgerüttelt, und sie fahren dahin; und den Starken beseitigt man, ohne eine Hand zu rühren.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Denn seine Augen schauen auf eines jeden Wege, und alle seine Schritte sieht er.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Keine Finsternis giebts und kein so tiefes Dunkel, da sich die Übelthäter bergen könnten.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Denn er braucht nicht erst auf einen Mann zu achten, damit er vor Gott zum Gericht erscheine.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Er zerschmettert Starke ohne Untersuchung und läßt andre an ihre Stelle treten.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Somit kennt er ihre Thaten und stürzt sie über Nacht, und sie werden zermalmt.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Ihre Missethat geißelt er, da, wo alle es sehen,
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 darum, weil sie von ihm abgefallen sind und alle seine Wege außer acht gelassen haben,
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 damit sie das Geschrei des Armen vor ihn brächten, und er das Schreien der Elenden hörte.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Und wenn er Ruhe schaft, wer will ihn verurteilen? Wenn er das Antlitz verbirgt, wer kann ihn schauen? Und dennoch wacht er über Volk und Menschen,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 daß nicht ein ruchloser Mensch herrsche, nicht Fallstricke des Volks.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Denn hat man etwa zu Gotte gesagt: “Ich trage, will nicht Übles thun!
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 “Über das, was ich nicht sehe, belehre du mich; wenn ich Unrecht gethan habe, will ich's nicht wieder thun”.
Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Soll er es nach deinem Sinne vergelten, weil du verschmähst? Denn du mußt bestimmen und nicht ich! Und was du weißt sprich aus!
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Einsichtige Leute werden mir sagen, und ein weiser Mann, der mir zuhört:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 “Hiob redet ohne Einsicht, und seine Worte sind ohne Überlegung.”
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 O, möchte doch Hiob fort und fort geprüft werden wegen seiner Einwände nach Sünderart!
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Denn zu seiner Sünde fügt er Frevel; in unserer Mitte höhnt er und macht viel Redens gegen Gott.
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
