Job 33

1 Nun aber höre, Hiob, meine Rede und allen meinen Worten leih' dein Ohr.

Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

2 Siehe doch, ich thue meinen Mund auf, und meine Zunge redet unter meinem Gaumen.

Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

3 Geradem Sinn entstammen meine Worte, und was meine Lippen wissen, sprechen sie lauter aus.

Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

4 Der Geist Gottes hat mich geschaffen, und des Allmächtigen Odem belebt mich.

Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

5 Wenn du kannst, so widerlege mich; rüste dich gegen mich, stelle dich zum Kampf.

Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

6 Siehe, ich stehe zu Gott, wie du; aus gleichem Thon wie du bin ich geschnitten.

Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

7 Nein, Furcht vor mir braucht dich nicht zu erschrecken, und meine Hand soll dich nicht niederdrücken.

Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

8 Allein, vor meinen Ohren sagtest du - ich vernahm den Laut deiner Worte:

Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

9 “Rein bin ich, ohne Missethat, bin lauter und frei von Schuld.

Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

10 Fürwahr, Feindseligkeiten erfindet er gegen mich, erachtet mich für seinen Feind,

Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

11 legt meine Füße in den Block, beobachtet alle meine Wege.”

Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

12 Sieh, darin hast du Unrecht, erwidere ich dir; denn Gott ist größer als ein Mensch.

Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

13 Warum hast du gegen ihn gehadert, daß er auf alle deine Worte keine Antwort erteile?

Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

14 Denn freilich spricht Gott einmal, auch zweimal - aber man beachtet es nicht.

Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

15 Im Traum, im Nachtgesicht, wenn tiefer Schlaf auf die Menschen fällt, im Schlummer auf dem Lager,

Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

16 dann öffnet er der Menschen Ohr und drückt ihrer Verwarnung das Siegel auf,

Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

17 von seinem Thun den Menschen abzubringen und den Mann vor Hoffart zu schirmen.

Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

18 Er bewahrt seine Seele vor der Grube und sein Leben, daß es nicht durch Geschosse dahinfährt.

A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

19 Auch wird er gezüchtigt durch Schmerz auf seinem Lager; ununterbrochen wütet der Kampf in seinem Gebein.

Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

20 Dann läßt ihm sein Lebenstrieb das Brot zum Ekel werden, und seine Seele die Lieblingsspeise.

Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

21 Sein Fleisch schwindet dahin, daß es kein Ansehen mehr hat, unscheinbar wird sein dürres Gebein,

Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

22 so daß seine Seele dem Grabe nahe ist, und sein Leben den Todesengeln.

A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

23 Wenn dann ein Fürsprech-Engel für ihn da ist, einer von den Tausend, dem Menschen seine Pflicht zu verkündigen,

Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

24 und er sich seiner erbarmt und spricht: “Erlöse ihn und laß ihn nicht in die Grube hinabfahren; ich habe das Lösegeld erhalten” -

Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

25 dann strotzt sein Leib von Jugendfrische, er kehrt zurück zu den Tagen seiner Jugendkraft.

I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

26 Er fleht zu Gott, und der erweist ihm Gnade, läßt ihm sein Antlitz unter Jauchzen schauen und vergilt so dem Menschen sein richtiges Verhalten.

Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

27 Er singt vor den Leuten und spricht: “Ich hatte gesündigt und das Recht verkehrt, doch wurde es mir nicht vergolten.

Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

28 Er hat meine Seele erlöst und sie nicht zur Grube hinfahren lassen, und mein Leben erfreut sich am Licht.”

Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

29 Sieh, dies alles thut Gott mit dem Menschen zweimal, dreimal,

Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

30 seine Seele der Grube zu entreißen, daß er vom Lichte des Lebens umleuchtet werde.

Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

31 Merke auf, Hiob, höre mir zu; schweige und laß mich reden!

Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

32 Hast du Worte, so widerlege mich; sprich nur, denn gern gäbe ich dir Recht!

Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33 Wo nicht, so höre du mir zu; schweige, damit ich dich Weisheit lehre.

Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.