Psaumes 104

1 Bénis, mon âme, l’Eternel! Eternel, mon Dieu, tu es infiniment grand; tu es vêtu de splendeur et de majesté.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

2 Tu t’enveloppes de lumière comme d’un manteau, tu déploies les cieux comme une tenture.

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

3 Sur les eaux tu as posé les voûtes de ta demeure sublime, les nuages te servent de char, tu t’avances sur les ailes du vent.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

4 Des vents tu fais tes messagers; des flammes ardentes, tes ministres.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

5 Tu as fondé la terre sur ses colonnes d’appui, pour qu’elle ne chancelle jamais.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

6 Tu l’as couverte de flots comme d’un vêtement; sur les montagnes les eaux s’étaient arrêtées.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

7 A ton injonction elles s’enfuirent; au bruit de ton tonnerre, elles s’élancèrent éperdues.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

8 Des montagnes s’élevèrent, des vallées s’abaissèrent, occupant la place que tu leur avais assignée.

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

9 Tu leur as fixé des barrières infranchissables, pour les empêcher de submerger à nouveau la terre.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

10 Tu fais jaillir des sources dans les vallées, elles poursuivent leur course entre les montagnes.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

11 Elles abreuvent toutes les bêtes des champs, les onagres y étanchent leur soif.

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

12 Sur leurs bords, les oiseaux du ciel font leur demeure; d’entre la feuillée, ils élèvent leur ramage.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

13 Du haut de ta résidence tu arroses les montagnes, la terre est nourrie du fruit de tes œuvres.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

14 Tu fais croître l’herbe pour les animaux domestiques, des plantes pour l’usage de l’homme, en tirant sa nourriture du sein de la terre:

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

15 le vin qui réjouit le cœur des mortels, l’huile qui fait resplendir les visages, le pain enfin qui fortifie le cœur de l’homme.

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

16 Les arbres de l’Eternel sont abondamment pourvus, les cèdres du Liban que sa main a plantés.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

17 Là les oiseaux bâtissent leurs nids, la cigogne fait des cyprès sa demeure.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

18 Les montagnes escarpées servent de retraite aux chamois, les rochers de refuge aux gerboises.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

19 Il a fait la lune pour marquer les temps, le soleil connaît le terme de sa course.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

20 Tu amènes les ténèbres, et c’est la nuit, la nuit, où circulent tous les hôtes de la forêt.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

21 Les lionceaux rugissent après la proie, demandant à Dieu leur pâture.

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

22 Le soleil commence à poindre, ils se retirent, et vont se blottir dans leurs tanières;

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

23 l’homme se rend à son labeur, accomplit sa besogne jusqu’au soir.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

24 Que tes œuvres sont grandes, ô Seigneur! Toutes, tu les as faites avec sagesse; la terre est remplie de tes créations.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

25 Voici le grand océan, aux étendues immenses! Là fourmillent des êtres sans nombre, des bêtes petites et grandes.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

26 Là cheminent des navires, ce Léviathan que tu as formé pour s’y ébattre.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

27 Tous mettent en toi leur attente, assurés que tu leur donneras leur nourriture en temps voulu.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

28 Tu la leur donnes, ils la recueillent; tu ouvres la main, ils sont comblés de biens.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

29 Tu dérobes ta face, ils sont dans l’épouvante; tu leur retires le souffle, ils expirent et retombent dans leur poussière.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

30 Tu renvoies ton souffle, ils renaissent, et tu renouvelles la face de la terre!

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

31 Que la gloire de l’Eternel dure à jamais! Que le Seigneur se réjouisse de ses œuvres!

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

32 Il regarde la terre, et elle vacille, il effleure les montagnes, et elles fument.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

33 Je veux chanter l’Eternel ma vie durant, célébrer mon Dieu tant que j’existerai.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

34 Puisse mon cantique lui être agréable! Moi, je me délecte en l’Eternel.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

35 Que les pécheurs disparaissent de la terre, que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis l’Eternel, Alléluia!

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.