Job 5
1 Call, I pray thee—is there one to answer thee? Or, to which of the holy ones, wilt thou turn?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 For, to the foolish man, death is caused by vexation, and, the simple one, is slain by jealousy.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 I, have seen the foolish taking root, and then hath his home decayed, in a moment:
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 His children are far removed from safety, and they are crushed in the gate, and there is none to deliver:
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Whose harvest, the hungry, eateth up, and, even out of thorn hedges, he taketh it, and the snare gapeth for their substance.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 For sorrow, cometh not forth out of the dust, —nor, out of the ground, sprouteth trouble.
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 Though, man, to trouble, were born, as, sparks, on high, do soar,
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Yet indeed, I, would seek unto El, and, unto Elohim, would I set forth any cause: —
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Who doeth great things, beyond all search, —Wondrous things, till they cannot be recounted;
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Who giveth rain, upon the face of the earth, and sendeth forth waters, over the face of the open fields;
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 Setting the lowly on high, and, mourners, are uplifted to safety;
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Who doth frustrate the schemes of the crafty, that their hands cannot achieve abiding success;
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Who captureth the wise in their own craftiness, yea the headlong counsel of the crooked:
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 By day, they encounter darkness, and, as though it were night, they grope at high noon.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 But he saveth from the sword, out of their mouth, and, out of the hand of the strong, the needy.
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 Thus to the poor hath come hope, and, perversity, hath shut her mouth.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Lo! how happy is the man whom God correcteth! Therefore, the chastening of the Almighty, do not thou refuse;
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 For, he, woundeth that he may bind up, He smiteth through, that, his own hands, may heal.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 In six troubles, he will rescue thee, and, in seven, there shall smite thee no misfortune:
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 In famine, he will ransom thee from death, and in battle from the power of the sword;
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 During the scourge of the tongue, shalt thou be hid, neither shalt thou be afraid of destruction when it cometh;
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 At destruction and at hunger, shalt thou laugh, and, of the wild beast of the earth, be not thou afraid;
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 For, with the stones of the field, shall be thy covenant, and, the wild beast of the field, hath been made thy friend;
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 And thou shalt know that, at peace, is thy tent, and shalt visit thy fold, and miss nothing;
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 And thou shalt know, that numerous is thy seed, and, thine offspring, like the young shoots of the field.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Thou shalt come, yet robust, to the grave, as a stack of sheaves mounteth up in its season.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Lo! as for this, we have searched it out—so, it is, Hear it, and know, thou, for thyself.
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
