Job 4

1 Then responded Eliphaz the Temanite, and said: —

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 If one attempt a word unto thee, wilt thou be impatient? But, to restrain speech, who, can endure?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Lo! thou hast admonished many, and, slack hands, hast thou been wont to uphold:

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 Him that was stumbling, have thy words raised up, and, sinking knees, hast thou strengthened.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 But, now, it cometh upon thee, and thou despairest, It smiteth even thee, and thou art dismayed.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 Is not, thy reverence, thy confidence? And is not, thy hope, the very integrity of thy ways?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Remember, I pray thee, who, being innocent, hath perished, or when, the upright, have been cut off.

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 So far as I have seen, They who plow for iniquity and sow misery, reap the same:

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 By the blast of GOD, they perish, And, by the breath of his nostrils, are they consumed:

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 [Notwithstanding] the roaring of the lion, and the noise of the howling lion, yet, the teeth of the fierce lions, are broken:

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 The strong lion perishing for lack of prey, Even the whelps of the lioness, are scattered.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 But, unto me, something was brought by stealth, —and mine ear caught a whispering of the same:

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 When there were thoughts, from visions of the night, —When deep sleep falleth upon men,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 Dread, came upon me, and trembling, The multitude of my bones, it put in dread:

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 Then, a spirit, over my face, floated along, The hair of my flesh bristled-up:

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 It stood still, but I could not distinguish its appearance, I looked, but there was no form before mine eyes, —A whispering voice, I heard: —

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 Shall, mortal man, be more just than GOD? Or a man be more pure than, his Maker?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Lo! in his own servants, he trusteth not, and, his own messengers, he chargeth with error:

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 How much more the dwellers in houses of clay, which, in the dust, have their foundation, which are crushed sooner than a moth:

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 Betwixt morning and evening, are they broken in pieces, With none to save, they utterly perish:

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 Is not their tent-rope within them, torn away? They die, disrobed of wisdom!

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.