Job 10
1 Weary in my soul, I will pour my words with groans upon him: I will speak being straitened in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 And I will say to the Lord, Do not teach me to be impious; and therefore have you thus judged me?
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Is it good before you if I be unrighteous? for you have disowned the work of your hands, and attended to the counsel of the ungodly.
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Or do you see as a mortal sees? or will you look as a man sees?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Or is your life human, or your years [the years] of a man,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 that you have enquired into mine iniquity, and searched out my sins?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 For you know that I have not committed iniquity: but who is he that can deliver out of your hands?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Your hands have formed me and made me; afterwards you did change [your mind], and strike me.
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Remember that you have made me [as] clay, and you do turn me again to earth.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Hast you not poured me out like milk, and curdled me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 And you did clothe me with skin and flesh, and frame me with bones and sinews.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 And you did bestow upon me life and mercy, and your oversight has preserved my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Having these things in yourself, I know that you can do all things; for nothing is impossible with you.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 And if I should sin, you watch me; and you have not cleared me from iniquity.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Or if I should be ungodly, woe is me: and if I should be righteous, I can’t lift myself up, for I am full of dishonor.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 For I am hunted like a lion for slaughter; for again you have changed and are terribly destroying me;
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 renewing against me my torture: and you have dealt with me in great anger, and you have brought trials upon me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Why then did you bring me out of the womb? and why did I not die, and no eye see me,
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 and I become as if I had not been? for why was I not carried from the womb to the grave?
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Is not the time of my life short? suffer me to rest a little,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 before I go whence I shall not return, to a land of darkness and gloominess;
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 to a land of perpetual darkness, where there is no light, neither [can any one] see the life of mortals.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
