Psalms 78
1 A psalm (maskil) of Asaph. Listen to what I have to teach you, my people; hear what I have to say.
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 I will tell you wise sayings; I will explain mysteries from the past
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 that we have heard before and reflected on; stories our forefathers passed down to us.
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 We will not keep them from our children; we will tell the next generation about God's marvelous actions—about his power and the amazing things he has done.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 He gave his laws to the descendants of Jacob; his instructions to the people of Israel. He commanded our forefathers to teach them to their children,
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 so that the next generation—children yet to be born—would understand and grow up to teach their children.
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 In this way they should place their trust in God and not forget what God has done, and keep his commandments.
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 Then they would not be like their forefathers, a stubborn and rebellious generation that was untrustworthy and unfaithful.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 The soldiers of Ephraim, though armed with bows, ran away on the day of battle.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 They did not keep God's agreement, and refused to follow his laws.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 They ignored what he had done, and the amazing things he had shown them—
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 the miracles he had performed for their forefathers near Zoan in Egypt.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 He split the sea in two and led them through, making the water stand like walls on either side.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 He led them with a cloud by day, and by night with a light of fire.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 He split open rocks in the desert to give his people plenty to drink, water as deep as the ocean.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 He made streams flow from the stone; water rushing down like rivers!
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 But they repeatedly sinned against him, rebelling against the Most High in the desert.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 They deliberately provoked God by demanding the foods they longed for.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 They insulted God by saying, “Can God provide food here in the desert?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Yes, he can strike a rock so that water gushes out like flowing rivers, but can he give us bread? Can he supply his people with meat?”
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 When he heard this, the Lord became very angry, burning like fire against the descendants of Jacob, furious with the people of Israel,
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 for they didn't believe in God and didn't trust him to take care of them.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Even so he commanded the skies above and the doors of heaven to open,
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 and he made manna rain down on them to eat, giving them bread from heaven.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Human beings ate the bread of angels; he sent them more than enough food.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 He sent the east wind blowing across the sky; by his power he drove the south wind.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 He rained down meat on them as plentiful as dust; birds as numerous as sand on a beach.
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 He made them fall right in the middle of their camp, all around where they were living.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 They ate until they were full. He gave them the food they longed for.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 But before they satisfied their appetite, while the meat was still in their mouths,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 God became angry with them and he killed their strongest men, striking them down in the prime of life.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Despite all this they went right on sinning. Despite the miracles, they refused to trust him.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 So he snuffed out their futile lives, bringing them to an end in terror.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 When he began killing them, the rest came back to God in repentance, praying to him.
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 They remembered that God was their rock, that God Most High was their Savior.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 They flattered him by what they told him, but they were only lying.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 Deep down they were not sincere, and did not keep the agreement they had with him.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 But being compassionate he pardoned their guilt and did not destroy all of them. He often held back his anger—he did not pour out all his fury.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 He remembered their mortality—that they were like a puff of wind that would not return.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 How often they rebelled against him in the wilderness, giving him grief in the desert!
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Again and again they provoked God, causing pain to the Holy One of Israel.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 They did not remember his strength when he rescued them from their oppressors,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 performing miracles in Egypt, doing wonderful things on the plain of Zoan.
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 There he turned their rivers and their streams into blood so that no one could drink from them.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 He sent flies among them to destroy them, and frogs to ruin everything.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 He gave their crops to locusts; everything they worked had for was taken by locusts.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 He destroyed their vines with hail, and their fig trees with freezing rain.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 He handed over their cattle to hail and their flocks to lightning bolts.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 He poured out on them his fierce anger—rage and hostility and anguish—sending a band of destroying angels against them.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 He sent his unrestrained anger against them; he did not spare them from death, handing them over to the plague.
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 He struck down all the firstborn of Egypt, the first to be conceived in the tents of Ham.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 But he led out his people like sheep, and guided them like a flock in the wilderness.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 He led them to safety, and they were not afraid. He drowned their enemies in the sea.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 He brought them to the border of his holy land, to this mountainous land that he had conquered for them.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 He drove out the heathen nations before them. He divided up the land for them to own. He settled the tribes of Israel in their tents.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 But they provoked God Most High, rebelling against him. They did not follow what he had told them.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Just like their forefathers they turned away from God and were unfaithful to him, as twisted as a defective bow.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 They made him angry with their pagan high places of worship; they made him jealous with their idols.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 When God heard their worship he became furious and he totally rejected Israel.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 He abandoned his place at Shiloh, the Tabernacle where he lived among the people.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 He surrendered the Ark of his power, allowing it to be captured; handing it over into enemy hands.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 He handed over his people to be slaughtered by the sword; he was furious with his chosen people.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Their young men were destroyed by fire; their young women had no wedding songs.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Their priests were killed by the sword; their widows were unable to mourn.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Then the Lord woke up as if from sleep, as a warrior sobering up from drinking wine.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 He defeated his enemies, striking them on the back, causing them everlasting shame.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 He rejected the descendants of Joseph, and did not choose the tribe of Ephraim.
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 Instead he chose the tribe of Judah, and Mount Zion which he loves.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 There he built his sanctuary, high like the heavens, on earth that he made to last forever.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 He chose his servant David, taking him from the sheep pens,
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 taking him from caring for the sheep and lambs to be a shepherd to the descendants of Jacob—God's special people, Israel.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 Like a shepherd, he took care of them with sincere devotion, leading them with skillful hands.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
