Hebrews 8
1 Now the main point in the things that have been stated is this: that we have so great a High Priest, who is seated at the right hand of the throne of Majesty in the heavens,
Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.
2 who is the minister of holy things, and of the true tabernacle, which was established by the Lord, not by man.
Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.
3 For every high priest is appointed to offer gifts and sacrifices. Therefore, it is necessary for him also to have something to offer.
Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.
4 And so, if he were upon the earth, he would not be a priest, since there would be others to offer gifts according to the law,
Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,
5 gifts which serve as mere examples and shadows of the heavenly things. And so it was answered to Moses, when he was about to complete the tabernacle: “See to it,” he said, “that you make everything according to the example which was revealed to you on the mountain.”
Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.
6 But now he has been granted a better ministry, so much so that he is also the Mediator of a better testament, which has been confirmed by better promises.
Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
7 For if the former one had been entirely without fault, then a place certainly would not have been sought for a subsequent one.
Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
8 For, finding fault with them, he says: “Behold, the days shall arrive, says the Lord, when I will consummate a New Testament over the house of Israel and the house of Judah,
Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
9 not according to the testament which I made with their fathers, on the day when I took them by the hand, so that I might lead them away from the land of Egypt. For they did not remain in my testament, and so I disregarded them, says the Lord.
Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.
10 For this is the testament which I will set before the house of Israel, after those days, says the Lord. I will instill my laws in their minds, and I will inscribe my laws on their hearts. And so, I will be their God, and they shall be my people.
Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
11 And they will not teach, each one his neighbor, and each one his brother, saying: ‘Know the Lord.’ For all shall know me, from the least, even to the greatest of them.
A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
12 For I will forgive their iniquities, and I will no longer remember their sins.”
Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
13 Now in saying something new, he has made the former old. But that which decays and grows old is close to passing away.
A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.
