James 1
1 James, servant of God and of our Lord Jesus Christ, to the twelve tribes of the dispersion, greetings.
Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
2 My brothers, when you have fallen into various trials, consider everything a joy,
Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
3 knowing that the proving of your faith exercises patience,
Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4 and patience brings a work to perfection, so that you may be perfect and whole, deficient in nothing.
Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
5 But if anyone among you is in need of wisdom, let him petition God, who gives abundantly to all without reproach, and it shall be given to him.
Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
6 But he should ask with faith, doubting nothing. For he who doubts is like a wave on the ocean, which is moved about by the wind and carried away;
Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7 then a man should not consider that he would receive anything from the Lord.
Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
8 For a man who is of two minds is inconstant in all his ways.
Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
9 Now a humble brother should glory in his exaltation,
Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10 and a rich one, in his humiliation, for he will pass away like the flower of the grass.
A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
11 For the sun has risen with a scorching heat, and has dried the grass, and its flower has fallen off, and the appearance of its beauty has perished. So also will the rich one wither away, according to his paths.
Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
12 Blessed is the man who suffers temptation. For when he has been proven, he shall receive the crown of life which God has promised to those who love him.
Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
13 No one should say, when he is tempted, that he was tempted by God. For God does not entice toward evils, and he himself tempts no one.
Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
14 Yet truly, each one is tempted by his own desires, having been enticed and drawn away.
Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15 Thereafter, when desire has conceived, it gives birth to sin. Yet truly sin, when it has been consummated, produces death.
Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16 And so, do not choose to go astray, my most beloved brothers.
Nebluďtež, bratří moji milí.
17 Every excellent gift and every perfect gift is from above, descending from the Father of lights, with whom there is no change, nor any shadow of alteration.
Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
18 For by his own will he produced us through the Word of truth, so that we might be a kind of beginning among his creatures.
On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
19 You know this, my most beloved brothers. So let every man be quick to listen, but slow to speak and slow to anger.
A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
20 For the anger of man does not accomplish the justice of God.
Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21 Because of this, having cast away all uncleanness and an abundance of malice, receive with meekness the newly-grafted Word, which is able to save your souls.
Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
22 So be doers of the Word, and not listeners only, deceiving yourselves.
Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23 For if anyone is a listener of the Word, but not also a doer, he is comparable to a man gazing into a mirror upon the face that he was born with;
Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
24 and after considering himself, he went away and promptly forgot what he had seen.
Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
25 But he who gazes upon the perfect law of liberty, and who remains in it, is not a forgetful hearer, but instead a doer of the work. He shall be blessed in what he does.
Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
26 But if anyone considers himself to be religious, but he does not restrain his tongue, but instead seduces his own heart: such a one’s religion is vanity.
Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27 This is religion, clean and undefiled before God the Father: to visit orphans and widows in their tribulations, and to keep yourself immaculate, apart from this age.
Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
