Žalmy 89
1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
Milosti æu Gospodnje pjevati uvijek, od koljena na koljeno javljaæu istinu tvoju ustima svojima.
2 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
Jer znam da je zavavijek osnovana milost, i na nebesima da si utvrdio istinu svoju, rekavši:
3 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
“Uèinih zavjet s izbranim svojim, zakleh se Davidu, sluzi svojemu:
4 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
Dovijeka æu utvrðivati sjeme tvoje i prijesto tvoj ureðivati od koljena do koljena.
5 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
Nebo kazuje èudesa tvoja, Gospode, i istinu tvoju sabor svetijeh.
6 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
Jer ko je nad oblacima ravan Gospodu? ko æe se izjednaèiti s Gospodom meðu sinovima Božijim?
7 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
Bogu se valja klanjati na saboru svetijeh, strašniji je od svijeh koji su oko njega.
8 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
Gospode, Bože nad vojskama! ko je silan kao ti, Bože? I istina je tvoja oko tebe.
9 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
Ti vladaš nad silom morskom; kad podigne vale svoje, ti ih ukroæavaš.
10 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
Ti si oborio oholi Misir kao ranjenika, krjepkom mišicom svojom rasijao si neprijatelje svoje.
11 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
Tvoje je nebo i tvoja je zemlja; ti si sazdao vasiljenu i što je god u njoj.
12 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
Sjever i jug ti si stvorio, Tavor i Ermon o tvom se imenu raduje.
13 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
Tvoja je mišica krjepka, silna je ruka tvoja, i visoka desnica tvoja.
14 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
Blagost je i pravda podnožje prijestolu tvojemu, milost i istina ide pred licem tvojim.
15 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
Blago narodu koji zna trubnu pokliè! Gospode! u svjetlosti lica tvojega oni hode;
16 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
Imenom se tvojim raduju vas dan, i pravdom tvojom uzvišuju se.
17 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
Jer si ti krasota sile njihove, i po milosti tvojoj uzvišuje se rog naš.
18 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
Jer je od Gospoda obrana naša, i od svetoga Izrailjeva car naš.
19 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
Tada si govorio u utvari vjernima svojim, i rekao: “poslah pomoæ junaku, uzvisih izbranoga svojega iz naroda.
20 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
Naðoh Davida slugu svojega, svetim uljem svojim pomazah ga.
21 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
Ruka æe moja biti jednako s njim, i mišica moja krijepiæe ga.
22 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
Neæe ga neprijatelj nadvladati, i sin bezakonja neæe mu dosaditi.
23 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
Potræu pred licem njegovijem neprijatelje njegove, i nenavidnike njegove poraziæu.
24 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
Istina je moja i milost moja s njim; i u moje ime uzvisiæe se rog njegov.
25 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
Pružiæu na more ruku njegovu, i na rijeke desnicu njegovu.
26 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
On æe me zvati: ti si otac moj, Bog moj i grad spasenja mojega.
27 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
I ja æu ga uèiniti prvencem, višim od careva zemaljskih.
28 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
Dovijeka æu mu hraniti milost svoju, i zavjet je moj s njim vjeran.
29 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
Produljiæu sjeme njegovo dovijeka, i prijesto njegov kao dane nebeske.
30 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
Ako sinovi njegovi ostave zakon moj, i ne uzidu u zapovijestima mojim;
31 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
Ako pogaze uredbe moje, i zapovijesti mojih ne saèuvaju,
32 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
Onda æu ih pokarati prutom za nepokornost, i ranama za bezakonje njihovo;
33 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
Ali milosti svoje neæu uzeti od njega, niti æu prevrnuti istinom svojom;
34 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
Neæu pogaziti zavjeta svojega, i što je izašlo iz usta mojih neæu poreæi.
35 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
Jednom se zakleh svetošæu svojom; zar da slažem Davidu?
36 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
Sjeme æe njegovo trajati dovijeka, i prijesto njegov kao sunce preda mnom;
37 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
On æe stajati uvijek kao mjesec i vjerni svjedok u oblacima.”
38 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
A sad si odbacio i zanemario, razgnjevio si se na pomazanika svojega;
39 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
Zanemario si zavjet sa slugom svojim, bacio si na zemlju vijenac njegov.
40 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
Razvalio si sve ograde njegove, gradove njegove obratio si u zidine.
41 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
Plijene ga svi koji prolaze onuda, posta potsmijeh u susjeda svojijeh.
42 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
Uzvisio si desnicu neprijatelja njegovijeh, obradovao si sve protivnike njegove.
43 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
Zavratio si ostrice maèa njegova, i nijesi ga ukrijepio u boju;
44 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
Uzeo si mu svjetlost, i prijesto njegov oborio si na zemlju;
45 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
Skratio si dane mladosti njegove i obukao ga u sramotu.
46 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
Dokle æeš se, Gospode, jednako odvraæati, dokle æe kao oganj plamtjeti gnjev tvoj?
47 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Opomeni se kakav je vijek moj, kako si ni na što stvorio sve sinove Adamove?
48 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
Koji je èovjek živio i nije smrti vidio, i izbavio dušu svoju iz ruku paklenijeh? (Sheol h7585)
49 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
Gdje su preðašnje milosti tvoje, Gospode? Kleo si se Davidu istinom svojom.
50 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
Opomeni se, Gospode, prijekora sluga svojih, koji nosim u njedrima svojim od svijeh silnijeh naroda,
51 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
Kojim kore neprijatelji tvoji, Gospode, kojim kore trag pomazanika tvojega.
52 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
Blagosloven Gospod uvijek! Amin, amin.
