Žalmy 88

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

Gospode Bože, spasitelju moj, danju vièem i noæu pred tobom.

2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Nek izaðe preda te molitva moja, prigni uho svoje k jauku mojemu;

3 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)

Jer je duša moja puna jada, i život se moj primaèe paklu. (Sheol h7585)

4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

Izjednaèih se s onima koji u grob odlaze, postadoh kao èovjek bez sile,

5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Kao meðu mrtve baèen, kao ubijeni, koji leže u grobu, kojih se više ne sjeæaš, i koji su od ruke tvoje daleko.

6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Metnuo si me u jamu najdonju, u tamu, u bezdanu.

7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)

Oteža mi gnjev tvoj, i svima valima svojim udaraš me.

8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Udaljio si od mene poznanike moje, njima si me omrazio; zatvoren sam, i ne mogu izaæi.

9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Oko moje usahnu od jada, vièem te, Gospode, vas dan, pružam k tebi ruke svoje.

10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)

Eda li æeš na mrtvima èiniti èudesa? ili æe mrtvi ustati i tebe slaviti?

11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Eda li æe se u grobu pripovijedati milost tvoja, i istina tvoja u truhljenju?

12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Eda li æe u tami poznati èudesa tvoja, i pravdu tvoju gdje se sve zaboravlja?

13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Ali ja, Gospode, k tebi vièem, i jutrom molitva moja sreta te.

14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Zašto, Gospode, odbacuješ dušu moju, i odvraæaš lice svoje od mene?

15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Muèim se i izdišem od udaraca, podnosim strahote tvoje, bez nadanja sam.

16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Gnjev tvoj stiže me, strahote tvoje razdiru me.

17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

Optjeèu me svaki dan kao voda, stežu me otsvuda.

18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.

Udaljio si od mene druga i prijatelja; poznanici moji sakrili su se u mrak.