Žalmy 81

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Radujte se Bogu, koji nam daje krjepost; poklikujte Bogu Jakovljevu.

2 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Podignite pjesme, dajte bubanj, slatke gusle sa psaltirom.

3 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Trubite o mijeni u trubu, o uštapu radi praznika našega.

4 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Jer je taki zakon u Izrailja, naredba od Boga Jakovljeva.

5 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

Za svjedoèanstvo postavi Josifu ovo, kad iðaše na zemlju Misirsku. Jezik, kojega ne znah, èuh:

6 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

“Uklonio sam ramena njegova od bremena, ruke njegove oprostiše se kotarica.

7 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

U nevolji si me zazvao, i izbavih te, usliših te usred groma, na vodi Merivi iskušah te.

8 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Slušaj, narode moj, i zasvjedoèiæu ti, Izrailju, o kad bi me poslušao:

9 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Da ne bude u tebe tuðega Boga, i Bogu stranome nemoj se klanjati.

10 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Ja sam Gospod, Bog tvoj, koji sam te izveo iz zemlje Misirske; otvori usta svoja, i ja æu ih napuniti.

11 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Ali ne posluša narod moj glasa mojega, Izrailj ne mari za me.

12 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

I ja ih pustih na volju srca njihova, neka hode po svojim mislima.

13 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

O kad bi narod moj slušao mene, i sinovi Izrailjevi hodili putovima mojim!

14 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

Brzo bih pokorio neprijatelje njihove, i na protivnike njihove digao bih ruku svoju;

15 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

Koji mrze na Gospoda, bili bi im pokorni, i dobri dani njihovi bili bi dovijeka;

16 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.

Najboljom bi pšenicom hranio njih, i medom bih iz kamena sitio ih.”