Žalmy 78
1 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
Èuj, narode moj, nauk moj, prigni uho svoje k rijeèima usta mojih.
2 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
Otvoram za prièu usta svoja, kazaæu stare pripovijetke.
3 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
Što slušasmo i doznasmo, i što nam kazivaše oci naši,
4 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
Neæemo zatajiti od djece njihove, naraštaju poznom javiæemo slavu Gospodnju i silu njegovu i èudesa koja je uèinio.
5 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
Svjedoèanstvo podiže u Jakovu, i u Izrailju postavi zakon, koji dade ocima našim da ga predadu djeci svojoj;
6 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
Da bi znao potonji naraštaj, djeca koja æe se roditi, pa i oni da bi kazivali svojoj djeci
7 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
Da polažu na Boga nadanje svoje, i ne zaboravljaju djela Božijih, i zapovijesti njegove da drže;
8 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
I da ne budu kao oci njihovi, rod nevaljao i uporan, rod koji ne bješe tvrd srcem svojim, niti vjeran Bogu duhom svojim.
9 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
Sinovi Jefremovi naoružani, koji strijeljaju iz luka, vratiše se natrag, kad bijaše boj.
10 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
Ne saèuvaše zavjeta Božijega, i po zakonu njegovu ne htješe hoditi.
11 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
Zaboraviše djela njegova, i èudesa, koja im je pokazao,
12 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
Kako pred ocima njihovijem uèini èudesa u zemlji Misirskoj, na polju Soanu;
13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Razdvoji more, i provede ih, od vode naèini zid;
14 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
I vodi ih danju oblakom, i svu noæ svijetlijem ognjem;
15 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
Raskida stijene u pustinji, i poji ih kao iz velike bezdane;
16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Izvodi potoke iz kamena, i vodi vodu rijekama.
17 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
Ali oni još jednako griješiše njemu, i gnjeviše višnjega u pustinji.
18 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
I kušaše Boga u srcu svom, ištuæi (jela) po volji svojoj,
19 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
I vikaše na Boga, i rekoše: “može li Bog zgotoviti trpezu u pustinji?
20 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
Evo! on udari u kamen, i poteèe voda, i rijeke ustadoše; može li i hljeba dati? hoæe li i mesa postaviti narodu svojemu?”
21 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
Gospod èu i razljuti se, i oganj se razgorje na Jakova, i gnjev se podiže na Izrailja.
22 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
Jer ne vjerovaše Bogu i ne uzdaše se u pomoæ njegovu.
23 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
Tada zapovjedi oblacima odozgo, i otvori vrata nebeska,
24 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
I pusti, te im podaždje mana za jelo, i hljeb nebeski dade im.
25 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
Hljeba anðelskoga jeðaše èovjek; posla im (jela) do sitosti.
26 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
Pusti nebom ustoku, i navede silom svojom jug;
27 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
I kao prahom zasu ih mesom, i kao pijeskom morskim pticama krilatim;
28 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
Pobaca ih sred okola njihova, oko šatora njihovijeh.
29 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
I najedoše se i dade im što su željeli.
30 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
Ali ih još i ne proðe želja, još bješe jelo u ustima njihovijem,
31 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
Gnjev se Božji podiže na njih i pomori najjaèe meðu njima, i mladiæe u Izrailju pobi.
32 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
Preko svega toga još griješiše, i ne vjerovaše èudesima njegovijem.
33 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
I pusti, te dani njihovi prolaziše uzalud, i godine njihove u strahu.
34 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
Kad ih ubijaše, onda pritjecahu k njemu, i obraæahu se i iskahu Boga;
35 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
I pominjahu da je Bog obrana njihova, i višnji izbavitelj njihov.
36 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
Laskahu mu ustima svojima, i jezikom svojim lagahu mu.
37 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
A srce njihovo ne bješe njemu vjerno, i ne bijahu tvrdi u zavjetu njegovu.
38 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
Ali on bješe milostiv, i pokrivaše grijeh, i ne pomori ih, èesto ustavljaše gnjev svoj, i ne podizaše sve jarosti svoje.
39 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
Opominjaše se da su tijelo, vjetar, koji prolazi i ne vraæa se.
40 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
Koliko ga puta rasrdiše u pustinji, i uvrijediše u zemlji gdje se ne živi!
41 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
Sve nanovo kušaše Boga, i sveca Izrailjeva dražiše.
42 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
Ne sjeæaše se ruke njegove i dana, u koji ih izbavi iz nevolje,
43 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
U koji uèini u Misiru znake svoje i èudesa svoja na polju Soanu;
44 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
I provrže u krv rijeke njihove i potoke njihove, da ne mogoše piti.
45 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
Posla na njih bubine da ih kolju, i žabe da ih more.
46 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
Ljetinu njihovu dade crvu, i muku njihovu skakavcima.
47 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
Vinograde njihove pobi gradom, i smokve njihove slanom.
48 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
Gradu predade stoku njihovu, i stada njihova munji.
49 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
Posla na njih ognjeni gnjev svoj, jarost, srdnju i mržnju, èetu zlijeh anðela.
50 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
Ravni stazu gnjevu svojemu, ne èuva duša njihovijeh od smrti, i život njihov predade pomoru.
51 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
Pobi sve prvence u Misiru, prvi porod po kolibama Hamovijem.
52 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
I povede narod svoj kao ovce, i vodi ih kao stado preko pustinje.
53 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
Vodi ih pouzdano, i oni se ne bojaše, a neprijatelje njihove zatrpa more.
54 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
I dovede ih na mjesto svetinje svoje, na ovu goru, koju zadobi desnica njegova.
55 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
Odagna ispred lica njihova narode; ždrijebom razdijeli njihovo dostojanje, i po šatorima njihovijem naseli koljena Izrailjeva.
56 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
Ali oni kušaše i srdiše Boga višnjega i uredaba njegovijeh ne saèuvaše.
57 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
Odustaše i odvrgoše se, kao i oci njihovi, slagaše kao rðav luk.
58 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
Uvrijediše ga visinama svojim, i idolima svojim razdražiše ga.
59 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
Bog èu i razgnjevi se i rasrdi se na Izrailja veoma.
60 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
Ostavi naselje svoje u Silomu, šator, u kojem življaše s ljudma.
61 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
I opravi u ropstvo slavu svoju, i krasotu svoju u ruke neprijateljeve.
62 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
I predade maèu narod svoj, i na dostojanje svoje zaplamtje se.
63 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
Mladiæe njegove jede oganj, i djevojkama njegovijem ne pjevaše svatovskih pjesama;
64 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
Sveštenici njegovi padaše od maèa, i udovice njegove ne plakaše.
65 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
Najposlije kao iza sna probudi se Gospod, prenu se kao junak kad se napije vina.
66 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
I pobi neprijatelje svoje s leða, vjeènoj sramoti predade ih.
67 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
I ne htje šatora Josifova, i koljena Jefremova ne izabra.
68 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
Nego izabra koljeno Judino, goru Sion, koja mu omilje.
69 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
I sagradi svetinju svoju kao gornje svoje stanove, i kao zemlju utvrdi je dovijeka.
70 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
I izabra Davida slugu svojega, i uze ga od torova ovèijih,
71 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
I od dojilica dovede ga da pase narod njegov, Jakova, i našljedstvo njegovo, Izrailja.
72 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
I on ih pase èistijem srcem, i vodi ih mudrijem rukama.
