Žalmy 44

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Bože, svojim ušima slušasmo, oci nam naši pripovijedaše djelo koje si uèinio u njihovo vrijeme, u staro vrijeme.

2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Rukom svojom izgnao si narode, a njih posadio; iskorijenio si plemena, a njih namnožio.

3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Jer ne zadobiše zemlje svojim maèem, niti im mišica njihova pomože, nego tvoja desnica i tvoja mišica, i svjetlost lica tvojega, jer ti bijahu omiljeli.

4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Bože, care moj, ti si onaj isti, pošlji pomoæ Jakovu!

5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

S tobom æemo izbosti neprijatelje svoje, i s imenom tvojim izgaziæemo one koji ustaju na nas.

6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Jer se ne uzdam u luk svoj, niti æe mi maè moj pomoæi.

7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

Nego æeš nas ti izbaviti od neprijatelja našijeh, i nenavidnike naše posramiæeš.

8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)

Bogom æemo se hvaliti svaki dan, i ime tvoje slaviæemo dovijeka.

9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Ali sad si nas povrgao i posramio, i ne ideš s vojskom našom.

10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Obraæaš nas te bježimo ispred neprijatelja, i neprijatelji nas naši haraju.

11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Dao si nas kao ovce da nas jedu, i po narodima rasijao si nas.

12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

U bescjenje si prodao narod svoj, i nijesi mu podigao cijene.

13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Dao si nas na potsmijeh susjedima našijem, da nam se rugaju i sramote nas koji žive oko nas.

14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Naèinio si od nas prièu u naroda, gledajuæi nas mašu glavom tuðinci.

15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

Svaki je dan sramota moja preda mnom, i stid je popao lice moje

16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

Od rijeèi potsmjevaèevih i rugaèevih, i od pogleda neprijateljevih i osvetljivèevih.

17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

Sve ovo snaðe nas; ali ne zaboravismo tebe, niti prestupismo zavjeta tvojega.

18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Ne otstupi natrag srce naše, i stope naše ne zaðoše s puta tvojega.

19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

Kad si nas bio u zemlji zmajevskoj, i pokrivao nas sjenom smrtnijem,

20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Onda da bijasmo zaboravili ime Boga svojega i podigli ruke svoje k Bogu tuðemu,

21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Ne bi li Bog iznašao to? Jer on zna tajne u srcu.

22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

A ubijaju nas za tebe svaki dan; s nama postupaju kao s ovcama klanicama.

23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Ustani, što spavaš, Gospode! Probudi se, nemoj odbaciti zasvagda.

24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Zašto kriješ lice svoje? zaboravljaš nevolju i muku našu?

25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

Duša naša pade u prah, tijelo je naše baèeno na zemlju.

26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

Ustani, pomoæi naša, i izbavi nas radi milosti svoje.