Jób 9
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Then Job answered,
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
“Truly I know that it is so, but how can man be just with God?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
If he is pleased to contend with him, he can’t answer him one time in a thousand.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
God is wise in heart, and mighty in strength. Who has hardened himself against him and prospered?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
He removes the mountains, and they don’t know it, when he overturns them in his anger.
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
He shakes the earth out of its place. Its pillars tremble.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
He commands the sun and it doesn’t rise, and seals up the stars.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
He alone stretches out the heavens, and treads on the waves of the sea.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
He makes the Bear, Orion, and the Pleiades, and the rooms of the south.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
He does great things past finding out; yes, marvelous things without number.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Behold, he goes by me, and I don’t see him. He passes on also, but I don’t perceive him.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
Behold, he snatches away. Who can hinder him? Who will ask him, ‘What are you doing?’
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
“God will not withdraw his anger. The helpers of Rahab stoop under him.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
How much less will I answer him, and choose my words to argue with him?
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Though I were righteous, yet I wouldn’t answer him. I would make supplication to my judge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
If I had called, and he had answered me, yet I wouldn’t believe that he listened to my voice.
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
For he breaks me with a storm, and multiplies my wounds without cause.
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
He will not allow me to catch my breath, but fills me with bitterness.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
If it is a matter of strength, behold, he is mighty! If of justice, ‘Who,’ says he, ‘will summon me?’
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Though I am righteous, my own mouth will condemn me. Though I am blameless, it will prove me perverse.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
I am blameless. I don’t respect myself. I despise my life.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
“It is all the same. Therefore I say he destroys the blameless and the wicked.
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
If the scourge kills suddenly, he will mock at the trial of the innocent.
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
The earth is given into the hand of the wicked. He covers the faces of its judges. If not he, then who is it?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
“Now my days are swifter than a runner. They flee away. They see no good.
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
They have passed away as the swift ships, as the eagle that swoops on the prey.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
If I say, ‘I will forget my complaint, I will put off my sad face, and cheer up,’
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
I am afraid of all my sorrows. I know that you will not hold me innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
I will be condemned. Why then do I labor in vain?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
If I wash myself with snow, and cleanse my hands with lye,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
yet you will plunge me in the ditch. My own clothes will abhor me.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
For he is not a man, as I am, that I should answer him, that we should come together in judgment.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
There is no umpire between us, that might lay his hand on us both.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Let him take his rod away from me. Let his terror not make me afraid;
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
then I would speak, and not fear him, for I am not so in myself.
