Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
“Behold, my eye has seen all this. My ear has heard and understood it.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
What you know, I know also. I am not inferior to you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
“Surely I would speak to the Almighty. I desire to reason with God.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
But you are forgers of lies. You are all physicians of no value.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Oh that you would be completely silent! Then you would be wise.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Hear now my reasoning. Listen to the pleadings of my lips.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Will you speak unrighteously for God, and talk deceitfully for him?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Will you show partiality to him? Will you contend for God?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Is it good that he should search you out? Or as one deceives a man, will you deceive him?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
He will surely reprove you if you secretly show partiality.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Won’t his majesty make you afraid and his dread fall on you?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Your memorable sayings are proverbs of ashes. Your defenses are defenses of clay.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
“Be silent! Leave me alone, that I may speak. Let come on me what will.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Why should I take my flesh in my teeth, and put my life in my hand?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Behold, he will kill me. I have no hope. Nevertheless, I will maintain my ways before him.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
This also will be my salvation, that a godless man will not come before him.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Listen carefully to my speech. Let my declaration be in your ears.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
See now, I have set my cause in order. I know that I am righteous.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Who is he who will contend with me? For then would I hold my peace and give up the spirit.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
“Only don’t do two things to me, then I will not hide myself from your face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
withdraw your hand far from me, and don’t let your terror make me afraid.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Then call, and I will answer, or let me speak, and you answer me.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
How many are my iniquities and sins? Make me know my disobedience and my sin.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Why do you hide your face, and consider me your enemy?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Will you harass a driven leaf? Will you pursue the dry stubble?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
For you write bitter things against me, and make me inherit the iniquities of my youth.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
You also put my feet in the stocks, and mark all my paths. You set a bound to the soles of my feet,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
though I am decaying like a rotten thing, like a garment that is moth-eaten.
