Jób 6

1 Odpovídaje pak Job, řekl:

ויען איוב ויאמר

2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

לו--שקול ישקל כעשי והיתי (והותי) במאזנים ישאו-יחד

3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

כי-עתה--מחול ימים יכבד על-כן דברי לעו

4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

כי חצי שדי עמדי--אשר חמתם שתה רוחי בעותי אלוה יערכוני

5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

הינהק-פרא עלי-דשא אם יגעה-שור על-בלילו

6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

היאכל תפל מבלי-מלח אם-יש-טעם בריר חלמות

7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

מאנה לנגוע נפשי המה כדוי לחמי

8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

מי-יתן תבוא שאלתי ותקותי יתן אלוה

9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

ויאל אלוה וידכאני יתר ידו ויבצעני

10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

ותהי-עוד נחמתי-- ואסלדה בחילה לא יחמול כי-לא כחדתי אמרי קדוש

11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

מה-כחי כי-איחל ומה-קצי כי-אאריך נפשי

12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

אם-כח אבנים כחי אם-בשרי נחוש

13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

האם אין עזרתי בי ותשיה נדחה ממני

14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

למס מרעהו חסד ויראת שדי יעזוב

15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

אחי בגדו כמו-נחל כאפיק נחלים יעברו

16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

הקדרים מני-קרח עלימו יתעלם-שלג

17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

בעת יזרבו נצמתו בחמו נדעכו ממקומם

18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

ילפתו ארחות דרכם יעלו בתהו ויאבדו

19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

הביטו ארחות תמא הליכת שבא קוו-למו

20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

בשו כי-בטח באו עדיה ויחפרו

21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

כי-עתה הייתם לא תראו חתת ותיראו

22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

הכי-אמרתי הבו לי ומכחכם שחדו בעדי

23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

ומלטוני מיד-צר ומיד עריצים תפדוני

24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

הורוני ואני אחריש ומה-שגיתי הבינו לי

25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

מה-נמרצו אמרי-ישר ומה-יוכיח הוכח מכם

26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

הלהוכח מלים תחשבו ולרוח אמרי נואש

27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

אף-על-יתום תפילו ותכרו על-ריעכם

28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

ועתה הואילו פנו-בי ועל-פניכם אם-אכזב

29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

שובו-נא אל-תהי עולה ושבי (ושבו) עוד צדקי-בה

30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

היש-בלשוני עולה אם-חכי לא-יבין הוות