Jób 23

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

A Jov odgovori i reèe:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

Još je tužnjava moja odmet? a nevolja je moja teža od uzdaha mojih.

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

O kad bih znao kako bih našao Boga! da otidem do prijestola njegova,

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

Da razložim pred njim parbu svoju, i usta svoja napunim razloga,

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

Da znam šta bi mi odgovorio, i razumijem šta bi mi rekao.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

Bi li se prema velikoj sili svojoj preo sa mnom? Ne; nego bi mi pomogao.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Ondje bi se pravedan èovjek mogao pravdati s njim, i oslobodio bih se zasvagda od svoga sudije.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

Gle, ako poðem naprijed, nema ga; ako li natrag, ne nahodim ga;

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

Ako nalijevo radi, ne vidim ga; ako nadesno, zaklonio se, ne mogu ga vidjeti.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Ali on zna put moj; kad me okuša, izaæi æu kao zlato.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Po stopama je njegovijem stupala noga moja; puta njegova držao sam se, i ne zaðoh.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

Od zapovijesti usta njegovijeh nijesam otstupao; èuvao sam rijeèi usta njegovijeh više nego svoj užitak.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

Ali kad on što naumi, ko æe ga odvratiti? što duša njegova zaželi, ono èini.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

I izvršiæe što je naumio za me; i toga ima u njega mnogo.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Zato sam se uplašio od njega; i kad to mislim, strah me je od njega.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Bog je rastopio srce moje, svemoguæi me je uplašio.

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

Što ne pogiboh prije mraka? i što ne sakri mrak ispred mene?