Jób 22

1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

A Elifas Temanac odgovori i reèe:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Može li Bogu biti èovjek koristan? Sam je sebi koristan èovjek mudar.

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Je li svemoguæemu radost, ako si pravedan? ili mu je dobit, ako hodiš bez mane?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Hoæe li te karati i iæi na sud s tobom zato što te se boji?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Nije li zloæa tvoja velika? i nepravdama tvojim ima li kraja?

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Jer si uzimao zalog od braæe svoje ni za što, i svlaèio si haljine s golijeh.

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Umornoga nijesi napojio vode, i gladnome nijesi dao hljeba.

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Zemlja je bila èovjeka silnoga, i ugledni je sjedio u njoj.

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Udovice si otpuštao prazne, i mišice sirotama potirao si.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Zato su oko tebe zamke, i straši te strah iznenada.

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

I mrak je oko tebe da ne vidiš, i povodanj pokriva te.

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Nije li Bog na visini nebeskoj? pogledaj gore zvijezde, kako su visoko.

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Ali ti kažeš: šta zna Bog? eda li æe kroz tamu suditi?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Oblaci ga zaklanjaju, te ne vidi; hoda po krugu nebeskom.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

Jesi li zapazio stari put kojim su išli nepravednici,

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Koji se iskorijeniše prije vremena i voda se razli po temelju njihovu?

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

Govorahu Bogu: idi od nas. Šta bi im uèinio svemoguæi?

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

A on im je napunio kuæe dobra. Ali namjera bezbožnièka daleko je od mene.

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Vidjeæe pravednici i radovaæe se, i bezazleni potsmijevaæe im se.

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Da, još nije uništeno dobro naše, a ostatak je njihov proždro oganj.

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Složi se s njim i pomiri se; tako æe ti biti dobro.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Primi iz usta njegovijeh zakon, i složi rijeèi njegove u srcu svom.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Ako se vratiš k svemoguæemu, opet æeš se nazidati, ako udaljiš od šatora svojih bezakonje,

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Tada æeš metati po prahu zlato i Ofirsko zlato po kamenju iz potoka.

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

I svemoguæi biæe ti zlato i srebro i sila tvoja.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Jer æeš se tada radovati o Gospodu, i podignuæeš k Bogu lice svoje.

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Moliæeš mu se, i uslišiæe te, i zavjete svoje izvršiæeš.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Što god naumiš, izlaziæe ti; i na putovima tvojim svijetliæe vidjelo.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Kad drugi budu poniženi, reæi æeš: da se podignu; i Bog æe izbaviti onoga ko je oborenijeh oèiju.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Izbaviæe i onoga koji nije bez krivice; izbaviæe se èistotom ruku tvojih.