Lukáš 15
1 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
Mangmu ak cawikungkhqi ingkaw thlakthawlhkhqi ing ak awi ak ngaina a venawh law uhy.
2 I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
Cehlai Farasikhqi ingkaw anaa awi cawngpyikungkhqi taw sai bi uhy, Ve ak thlang ing thlak thawlhkhqi ym nawh buh ai pyi khqi haih hy, ti uhy.
3 I pověděl jim podobenství toto, řka:
Cawh Jesu ing vawhkaw nyhtahnaak awi ve kqawn pek khqi hy:
4 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
nangmih ak khuiawh thlang pynoet ing tuu zakhat a taak ak khuiawh pynoet ce qeng lah seh, sawmkow pakow ce a cehtaak coengawh ak qeng pynoet ce a huh hlan dy taw am sui kawm nu?
5 A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
A huh tlaih awhtaw, ak phleng awh kawt nawh,
6 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
im na ceh pyi hy. A imcengkhqi ingkaw a pyikhqi ce ak khy coengawh, Ni zeel pyi lawt lah uh; tuu ak qeng ce hu tlaih hawh nyng,’ tinak khqi hy.
7 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
Ka nik kqawn peek khqi, cemyih lawtna zut aham amak ngoe thlakdyng sawmkow pakow anglakawh thlakthawlh pynoet ang zutnaak awh ce khawk khan awh zeelnaak doem khqoet kaw.
8 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
Nu pynoet ing tangka phoeksa pahqa ta hlai hy pynoet ce qeng sak valh hy. Mai vang nawh, im ce ak leek na a nawt coengawh a huh hlan dy taw phoeksa ak qeeng ce am sui kawm nu?
9 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
A huh tlaih awhtaw, a pyikhqi ingkaw a imceng locengkhqi ce khy nawh, Ni zeel pyi khqi hy.
10 Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
Cemyih lawtna, ka nik kqawn peek khqi, thlakthawlh pynoet ang zutnaak awh Khawsa ak khan ceityihkhqi haiawh zeelnaak ce awm kaw,” tinak khqi hy.
11 Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
Jesu ing nyhtahnaak awi kqawn pe tlaih bai hy: Thlang pynoet ing cakpa pakkhih tahy.
12 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
A capa ang no ing a pa venawh, ka pa ka huh hly kawi qo ce ni pe hlah,’ tina hy. Cedawngawh a pa ing qo ce bo pehy.
13 A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
Cekcoengawh taw, a capa ang no ing amah a ik-oeihkhqi boeih ce lo nawh khawk hla soeih na cet hy, ce a qam awh a khawhthemkhqi ce plak boeh boeh hy.
14 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
A khawhthemkhqi ce ak plak boeih coengawh, cawhkaw a awmnaak qam awh ce khawseet khawkhanaak pha law hy, cawh anih ce voet a hlauh law hy.
15 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
Cedawngawh ce a qam awhkaw thlang pynoet a bi ce bi pehy, cawhkaw thlang ing anih ce lo awh vawk ak cah aham na tyi hy.
16 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
Ak phoen cawi aih nawh vawk ing a ai lyian kawikhqi ce ai aham nai hy, cehlai u ingawm ai aham ikaw awm am pehy.
17 Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!
Cawh poek qu nawh, ‘Ka pa ak thlangvatkhqi ing zani awk lek ai naa na awk ai ta hlai uhy, kai taw vawh lum tawm hawh nyng!
18 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
Tho nawh ka pa venna hlat tlaih mai vang nyng, a venawh: Ka pa, khan ingkaw nang a haiawh thawlh hawh nyng.
19 Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
Na ca na awm khy aham am kawih voel nyng; nak thlangvat pynoet na awm ni ta lawt mai, tina vang nyng,’ tihy.
20 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
Cedawngawh tho nawh a pa venna cet hy. Ak hla na a law awh, a pa ing hu hqoet nawh qeen hy; a capa venna dawng nawh kawp hqoet nawh mawk hy.
21 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
A capa ing a pa venawh, ‘Ka pa, khan ingkaw nang a haiawh thawlh hawh nyng. Na ca na khy aham am kawih voel nyng,’ tina hy.
22 I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
Cehlai a pa ing a tyihzawihkhqi venawh, ‘Ang tawnna! Angki ak leek soeih ce haw law unawh taw bai sak uh. A kut awh kutcabyn byn sak unawh, a khaw awh khawmyk myk law sak uh.
23 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
Vaitaw ak tha soeih ce haw law unawh taw him uh. Awmhly zeelnaak ing buh veelnaak sai lah u sih.
24 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
Vawhkaw ka capa ve thi hawh hlai hy hqing tlaih hawh hy, qeng hawh hlai hy hu tlaih hawh nyng,’ tinak khqi hy. Cedawngawh buh veelnaak ce sai uhy.
25 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
Cedawngawh a capa a hqam taw lo na awm hy. Im a pha law tawm awh ce, laa sak awi ingkaw lamnaak awi ce zahy.
26 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
Cedawngawh tyihzawih pynoet ce khy nawh doet hy.
27 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
Anih ing, ‘Na naa ce hlat law tlaih nawh, sadip cana im a pha law tlaih dawngawh, na pa ing vaitaw ak tha soeih ce him pehy,’ tina hy.
28 I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
Cedawngawh a hqamca ce ak kaw so nawh ipkhui na a kun ham awm am ngaih voel hy. Cedawngawh a pa ce cet nawh a capa a hqam ce hloep hy.
29 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
Cehlai anih ing a pa venawh, ‘Toek lah! Kum veqyt nang a tamnaa na awm nyng saw nak awi awm am eek khawi nyng. Cehlai ka pyikhqi mi zeelnaak aham me ca pynoet kangna awm am ni pe hyk ti.
30 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
Vawhkaw na capa, a pum ak zawikhqi mi ik-oeih ak poeih ak lak thlang ce a law awh, vaitaw ak tha soeih him pe hyk ti!’ tina hy.
31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
A pa ing a venawh, ‘Ka capa, nang taw ka venawh awm poepa hyk ti, kai ing ka taak boeih boeih ve nang a koe nani a awm hy.
32 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
Buh veelnaak ni sai nawh ni zeel aham awm hy, vawhkaw na naa ve thi hawh hlai hy, hqing law tlaih hawh hy; anih taw qeng hawh hlai hy ni hu tlaih hawh hy,’ tina hy,” tinak khqi hy.
